Úvaha...ale o čem?

Rozhodl jsem se psát. Jak už ostatně tolikrát. Poprvé však nahlížím na svůj text, který se hodlám splodit, jako nezúčastněný čtenář, ne jako autor. Přijde Vám to podivné? Jak někdo může být pisatel a nebýt autorem? Věřte mi, jde to. Je to stejné, jako se životem. Někteří lidé jej píší krasopisným písmem od začátku až do konce a jiní zase jen čtou, co jim do deníku osud napíše. Má cesta je někde mezi.

Jsem hloubavý člověk. Bez nároku na sebekritiku. Možná trochu sobec, možná trochu blázen. A rád studuji, co mi pod ruku přijde. Literaturu, filmy, hudbu, ale především...lidi.
Jakmile se ponoříte do hlubin duše druhého člověka, otevřou se vám prostranství plná květin a bzučícího hmyzu a zurčící potůčky vlévající se v řeku a ta v moře a to ještě ve větší moře...no, trochu nesmysl.
Každý člověk je tabule, žák a křída. Někdo píše, někdo kreslí, někdo podává, někdo udává, málokdo může však jistě říci: Ano, stojím na svých nohou, nejsem na nikom závislý a nikdo není závislý na mně. Málokdy, či snad nikdy, je toto pravdou.
Každý žák u své tabule píše slohovou práci, kterou pak pošle v SMSce přítelkyni, nebo řeší příklad, jak do kufru auta naskládat co nejvíce beden s potravinami pro rodinu, někdo jen tak stojí a čeká, až ho pan učitel nebo paní učitelka ponoukne. Ten nebo ta však často nikde.
Zkoušeli jste někdy vzít, jen tak, kus papíru a tužku a dělat tahy, které vám zrovna přišly do mysli? Je to skvělý pocit procesu spontánní tvorby, kudrlinky, piruety, oblouky...jako krasobruslař na ledě. A že výsledek často nedává smysl? Zkuste se na něj podívat po dvaceti letech...
Abych zbytečně neplýtval Vaším časem, přejdu rovnou k věci. Buďte spontánní. Ve všem, co děláte. Přetvářka je taková malá lež, která nikdy daleko nedojde. A rychle se na ni zvyká. Proto pište, kreslete, básněte, čarujte, líbejte, objímejte, a mějte na mysli, že nikdy už nevstoupíte podruhé do téže řeky. A pokud je tou řekou váš život, platí to dvojnásob.
Děkuji za Váš čas.