Vánoce

Když jsem byl malý, Vánoce pro mě znamenaly napjaté očekávání a tajná přání. Toužil jsem po autíčku na ovládání nebo herní konzoli k televizi. Ale pod stromečkem mě vždy čekalo něco jiného – teplé oblečení, které jsem pak celý rok nosil. Tehdy jsem to bral jako zklamání, zatímco jiní měli hračky, které jsem obdivoval. Dnes ale chápu, kolik lásky a snahy mamka do těch Vánoc dávala, i když to tehdy nebylo vidět.

Jsou děti, které pod stromečkem rozbalí jen jeden malý dárek – a i za ten jsou vděčné. Děti, které neměly to štěstí vyrůstat s rodiči. Pro ně Vánoce nejsou časem hojnosti, ale spíš připomínkou toho, co jim chybí. Jak asi takové dítě skončí, když vyjde z dětského domova? Někdy skončí na ulici, jindy se zatvrdí a tvrdou prácí si začne plnit své sny.

A právě proto o tomhle píšu. Je tu období šílených nákupů a předhánění se, kdo dostane lepší dárek ,nebo kolik peněz nato míněm. Ale neměli bychom se zamyslet, zda není důležitější energii, kterou věnujeme do hledání dárků, přesměrovat na ty, kteří takové štěstí nemají? Možná bychom si uvědomili, že radost, kterou uděláme cizímu dítěti, je větší než ta, kterou uděláme vlastním blízkým.

Celý rok máme příležitost obdarovat své blízké. Na narozeniny, jiný svátek nebo jen tak. Ale co kdybychom letos, aspoň na chvíli, zaměřili svou energii na ty, kdo by jinak nic nedostali? Můžeme podpořit dětský domov, zapojit se do charitativního projektu nebo přispět na dárek pro dítě, které nikdy nezažilo Vánoce plné radosti. Možná právě tím přineseme Vánocům ten pravý smysl – pocit, že jsme udělali něco dobrého, co může změnit cizí život.