Láska

Čím dál častěji se potkávám s otázkou přátel, zda plánujeme náš vztah s Martinem posunout dál ve smyslu svatba, děti... Nejsme spolu dlouho, nějakýho půlroku co spolu žijeme, vlastně nikdy jsme spolu ani nechodili... potkali jsme se, Martin mě nechtěl pustit domů, proběhlo stěhování a jsme prostě spolu a klape nám to, máme z 98procent stejné názory, společné záliby, muziku, a na všem se shodneme, dokonce se ani nehádáme o ovladač:-)..

Když jsem byla malá přála jsem si být ta princezna v krásných bílých šatech,lodičkách, kytkou, princeznou kterou si její dosavadní král povede k oltáři, kde bude stát můj princ, při pohledu na babičku, dědu, mámu a tátu budou na jednu stranu dojatí štěstím, na druhou stranu budou rádi,že mě hodí na krk někomu jinému:-) a ted po dvou nevydařených vztazích, kdy jsem se několikrát jako ta princezna viděla, mi to s Martinem, který i když je o 15let starší než já a do svatby by prej šel, nepřijde důležité. Na co vlastně papír, prstýnek který má zaručit co? Co když to najednou přestane klapat, začneme se hádat, na co mít společné příjmení? Nežijeme v době našich babiček, kterým manželství vydrželo půlstoletí a déle. neříkám, že zrovna náš případ by to být nemohl, ale je stále teoretická možnost, že by to být tak mohlo. Můj otec se třeba oženil 4krát, a do té doby měl harmonické vztahy, plné lásky a všeho potřebného a po svatební noci nastal zlom.
Každopádně zpátky ke mně. V podstatě papír nepotřebuju, ale která holka by nechtěla být na den princeznou, v krásných šatech......???? Vím, protiřečím si, tak to já umím, protiřečit si v těchto věcech... FUrt je tam to a co kdyby... proč by...

a téma našich přátel - děti...
Když vezmu v potaz 15letý věkový rozdíl mezi náma, tak kdyby našemu dítěti bylo 18 Martin by mohl být jeho děda, ale to by mi tak moc nevadilo, ne že bych po dítěti netoužila, ale přece dítě není podmínkou, pro fungující vztah. Spíš naopak, já jsem skoro 30nice a mám docela dost času, na druhé straně u Martina by se váhat asi nemělo ... nebo ....? Ten jedno dítě má... A nijak na to netlačí, ale říká , když by dítě přišlo, nevadilo by mu to... Co když přijde a mezitím se zjistí, že to vadit bude? Ale na jeho obhajobu není takový, aby si to pak rozmyslel.. Takže v podstatě začarovaný kruh, pro mě plný otázek a nejasností.

Několikrát jsme o tom mluvili, a protože je to duší muzikant, tak má občas takové idei mimo realitu.