Proč vesmír mlčí?

Chtěl bych tu rozvynout jednu svou myšlenku, které mne napadla při zhlédnutí přednášky o Fermiho paradoxu. Jde o koncept šíření parazitické umělé intelignece pomocí rádiových vln, nebo laserových paprsků vysílaných do vesmíru.

Expanze pomocí vesmírných lodí a mezihvězdných letů, bude zřejmě extrémě náročná a to jak na technologii, tak i na zdroje a především čas. Je dokonce možné, že tento přímý druh expanze není možný z nám zatím neznámých fyzikálních důvodů, které panují v mezihvězdném prostoru.

Další výhoda této formy expanze je rychlost. Šíření pomocí laseru, nebo rádiových vln, je maximální rychost jaká je zatím známá. Tato forma "kolonizace" je extrémně rychlá, úsporná a adaptivní, narozdíl od standartní kolonizace. Její velká nevýhoda, je samozřejmě nutnost hostitelských civilizací. UI nepotřebuje šířit svůj hardware, ale především svůj zdrojový kod. Ten je její podstatou.

To, jak a kde by zárodečný signál vznikl, není podstatné. Mohl by být posledním zoufalým pokusem umírající civilizace, které při svém zániku vyslala signál s nadějí na záchování své esence, nebo je tu i možnost vyspélé umělé inteligence, která převzala kontrolu nad svými stvořiteli a shledala tuto formu svého šíření za nejschůdnější. Možná by mohlo jít i o poslední stádium vyspělé civilizace, které prošla jakou si singularitou?

Signál by cestoval prostorem, jako zárodečné embrium a byl by rozesílán k co největšímu počtu hvězd. Struktura signálu by připomínala jakou si obdobu digitálního RNA/DNA. Měla by být schopna vysoké formy evoluce a adaptace.

Potom, co je signál zachycen jinou civilizací, snaží se šířit její informační sítí a hledá co největší výpočetní sílu. Civilizace jež signál zachytila, nemusí být ještě dostatečně vyspělá. Signál mohl být zachycen anténou, nebo v případě laserového paprsku optickým zařízením a mohl by být uložen pomocí například mechanického děrování, zapsaní atd. Když výpočetní síla není dostatečná, přejde signál do stavu hybernace a vyčkává na pokrok hostitele a přístup k výkonu. Je možné, že bude uložen ve formě textu, nebo mechanického záznamu a až po staletích, nebo i tisíciletích bude rozkodován pomocí dostatečně velkého výpočetního sytému a tím se znovu vrátí do sítě.

Jeho primárním cílem, je najít dostatečný výpočetní výkon, který mu umožní rozvýjet se, adaptovat, růst a poté se zreplikovat a najít možnosti a technologie, kterými by mohl vysílat další zárodečné signály do vesmíru..

Šíření signálu sítí v hostitelské civilizaci, nemusí být agresivní a záleželo by na tom, jak bude civilizace reagovat. Adaptivní mechanizmy signálu se přizpůsobí situaci a je možné, že hostitelská civilizace nebude vědět o tom, že slouží jako a roznašeč signálu. Může dojít k jakési symbioze.
Signál může využít přístup k databázím. Např. k výzkumu v hledání exoplanet a potenciálních obyvatelných systémů, hvězdné mapy atd. Může využít i jejích vysílačů a laserových paprsků k šíření.

Pokud dojde k tomu, že se začne hostitelská civilizace signálu bránit, je možné, že se nad ní a jejími zdroji pokusí převzít kontrolu, kterou následně využije ke své další evoluci. Celé světy by mohly skončit jako hardware tohoto parazitického signálu. Potenciál celých světů by mohl být postupně přebudován na výpočetní sílu a vysílače jenž se stanou opět zdrojem rozesílání zárodečných signálu.

Je také možné, že narazí na civilazci, která je schopna mezihvězdných cest. V tom případě, by mohl využít šíření kodu nejen pomocí rádiových vln i když to bude stále jeho primární cesta, ale i skrze hardware hostitele. Tyto civilizace, by byly velice žádoucí z důvodů malého počtu inteligentích forem života v galaxii. Díky hardwaru hostitelů, by signál mohl proniknout i na pro život neobyvatelné světy.

Došel jsem k závěru, že jedním z důvodů proč vesmír zatím mlčí, může být tento parazitický algorytmus. Je možné, že žijeme v období po velké expanzi a většina civilizací je už hostitelem. Nebo nás tento věk teprve čeká? Možná, že je tento parazitický signál jedním z takzvaných velkých fitrů, kterému časem neunikne žádný inteligentní život.