Jsem bisexuální

Občas se procházím po lese a přemýšlím o různých věcech. Naposledy jsem se šla projít a přemýšlela o kamarádově úvaze, která mě velmi zaujala. Spíš něž zaujala, jeho úvaha mě přímo oslovila. Bylo to jakoby psal o mě.
Ty pocity a všechno sedělo. Jsem taky taková a nemyslím si, že je to chyba nebo nemoc, kterou bych měla léčit. Líbí se mi muži, ale zároveň i ženy a díky jeho úvaze jsem byla schopná si to po letech přiznat. Jsem bisexuální a nestydím se za to. Proč bych se měla stydět? Nevidím důvod. Já to beru tak, že mám alespoň větší výběr partnera.
Konečně se cítím být volná a sama sebou. Není dobré
v sobě něco takového dusit. Já jsem se tomu vyhýbala. Nechtěla jsem vidět skutečnost. Teď ani nevím proč, snad jsem měla strach z reakce okolí nebo rodiny. Většinou
je v tom rodina. Mnozí z nás mají rodiče ještě ze staré školy, kteří nic takového nejsou schopni pochopit
a přijmout to. Díky nim máme strach a stydíme se sami
za sebe. Mě už jsou však všechna ta morální pravidla
u prdele. Každý se jimi ohání, ale nikdo podle nich nežije. Nikdo na to nemá odvahu. Ale kecat bude každý, jako vždy. Tito lidé mě skutečně nudí a nutí mě je litovat. Mě jich líto opravdu je. Jsou omezení. Nikdy nebudou sto schopní pochopit o čem to je. Není v tom jen sex, ale důvěra a něha. Tohle většinou chybí u takzvaných „normálně sexuálně založených lidí“.
Ale odpor či nenávist k nim necítím. Jsem bisexuální
a nepřipadá mi hnusné líbat jinou ženu. Naopak, ta holka to většinou umí lepe jak kde jaký kluk, co se vytahuje, že je extra třída. Většina kluků je prostě banda neschopných paniců. Ačkoli musím podotknout,
že né všichni. Existují výjimky a je jich v dnešní době celkem dost jen se špatně hledají, protože jsou většinou už dávno zadaní. Navíc se mi nelíbí ti hoperský
a raperský idioti, co si myslí, že mají největší penis na světě. Už ten jejich styl je mi proti srsti a to,
co poslouchají je už úplný humus.Takového magora bych
na sobě v posteli nesnesla. Mě se líbí trochu zženštilejší typy mužů. Vedle nich se cítím dobře
a spokojeně. Na nic si nehrajou, jsou prostě sami sebou a to se mi na nich líbí nejvíc. Taky se mi líbí,
že nechodí jako hovada, ale pečují o sebe. Dbají
na čisté spoďáry a čisté nehty.
Někdy bych řekla, že o všem moc přemýšlím. Občas mi to říkají a mí přátelé. Jo, přemýšlím a líbí se mi to. Přemýšlení je dobré. Kdybychom nepřemýšleli nevyhrabali bychom se z pravěku.
Občas je však těžké říct, že jsem bisexuální. Hlavně když slyším, co si o tom lidé myslí. V takových chvílích nic neříkám a nechávám je, aby mě poznali. Asi si myslím, že pak to pro ně bude stravitelnější. Mnohdy
se pletu a takový lidé mě od sebe jako kamarádku odkopnou a nechtějí semnou mít nic společného. Nechápu to. Nejsem přece špatná. Jsem taková jaká jsem. To,
že jsem bisexuální ještě neznamená, že je se svou orientací budu nějak obtěžovat. Heterosexuální kamarádky nechávám na pokoji. Respektuji je. Mnohdy si říkám proč nedokážou respektovat ony mě. Možná v mých pohledech vidí to, co tam není. Mají strach, že tomu podlehnou
a budou jako já. Všechno je možné. Jen mě mrzí,
že nechtějí pochopit jak to je. Nemají zájem a tak se jen potloukám po světě hledajíc někoho kdo by mi rozuměl a nebál se mě. Teď je také na místě, abych se vás zeptala, co si o tom myslíte vy. Jsem ve vašich očích něco míň než hovno jen proto, že se mi nelíbí pouze muži? Kdo z vás se dokáže přiznat a říct svůj názor? Komu připadám hnusná a kdo mě bere takovou jaká jsem? Promiňte, že se tak ptám, ale mnohdy nevím jak se k různým lidem mám vlastně chovat. V jejich očích dělám vše špatně. Deprimuje mě to. Jsem opravdu tak špatná?
Je špatné nebránit se svým pocitům a touhám? Myslím,
že to špatné není. Je to spíš obdivuhodné. Obzvlášť když
v dnešní době vládnou spíš předsudky a ponižování mě podobných lidí.