Nástrahy a pokušení, průšvihy a sladké snění...

Přichází k vám a objímá vás okolo krku. Dostáváte pusu na tvář, ona se na vás podívá těma svýma kukadlama, šibalsky ,,nevinně“ zamrká a povídá -,, miláčku, promiň, ale jak máš teď tu rýmu, tak v noci strašně chrápeš víš. Hele, medvídku, že si dneska večer lehneš na sedačku v obýváku, abych se mohla vyspat viď. Já ti jí rozložím jo…?“

NE, to je jen bláhová představa. Ve skutečnosti slyšíte asi tohle -,, Si zase chrápal celou noc. Vedle tebe se fakt nedá spát!“

,,Prosim tě, neblázni, vždyť víš, že mám už tři dny rýmu. Nemůžu za to, že mám ucpanej nos. Ani o tom nevím, že chrápu…“

,,Jseš sobec a myslíš jen na sebe! Koukej si jít dneska večer chrápat do obejváku! Já se chci vyspat a ne mít zítra zase celej den kruhy pod očima…!“

,,Prosím tě, neřvi aspoň v tý koupelně. Nemusí přeci celej barák slyšet, že mám rýmu a že chrápu sakra!“

,,Jen ať to slyšej, že jsi sobec!“

---------------------------------------------------------
Jste v práci.

Rýma neustupuje a vy se těšíte domů. Dáte si horkou sprchu, snad panáka a rozhodně nemáte chuť se hádat se ženou. Koupili jste si i kapky do nosu a tak snad bude (ona) moci celou noc v klidu spát. Vy, když budete mít štěstí, tak taky. A snad možná i ve ,,své“ posteli v ložnici.
---------------------------------------------------------------
,,Si nemysli, že si zase zalezeš k počítači?! Neodtéká odpad. Ani v kuchyni, ani v koupelně. Tak s tím laskavě něco udělej, ať jsi užitečnej…“

,,Lásko, odpad v kuchyni neodtéká proto, protože ti můžu říkat stokrát, že lógr z kafe do výlevky nepatří. Štosuje se v sifonu a ucpe ho. To ti potvrdí každej instalatér. Co se týká umývadla v koupelně – stejněkrát jsem ti opakoval, že když si češeš vlasy, že ty, co ti spadnou do umývadla, nemáš splachovat vodou, ale posbírat a hodit do koše. Když už teda nemůžeš dávat na výlevku to sítko, co tam patří…“

,,No jasně! Takže za to můžu nakonec já že jo?! Tě sere, že už ti nemá co padat co?! A kam jdeš, když s tebou chci mluvit?!“

,,Jdu k počítači, až se naučíš chovat, tak přijď, že něco chceš, abych udělal…“

------------------------------------------------------------------

Jste v práci a volá vám šéf.

,,Chci, abys to udělal ,,tak a tak“.“

,,Promiň, ale ,,tak“ to nepůjde. Nejde to, není to technicky možný a proveditelný.“

,,To by mě zajímalo, proč by to nemělo jít? Já to ,,tak“ mít chci, tak mně to laskavě vysvětli…“

Vysvětlujete, vysvětlujete.

Dlouho.

Marně…

,,Já tomu tvýmu vysvětlení pořád nerozumím. To jsi vážně tak neschopnej, že mně to neumíš vysvětlit tak, abych to pochopil…?!

Hádejte se s někým, kdo má gympl, o technických záležitostech…

----------------------------------------------------------------
Jste slušně ,,nakopnutí“ a přicházíte domů.

,,To mně vysvětli, proč by mělo vadit, že liju lógr z kafe do toho podělanýho umývadla?! Vždyť je to jen taková kašička. Tu musí přeci voda spláchnout! Tak mně to vysvětli!!“

,,Myslím, že ti to nedokážu vysvětlit. Ne dneska a ne tobě…“

Vezmete nádobu s hydroxidem sodným, ve sklenici od okurek uděláte roztok, z něhož se jen kouří. Půlku nalijete do odpadu v kuchyni a půlku v koupelně. V koupelně vlasy zmizí, v kuchyni musíte rozebrat sifon. Lógr je svině a ani ten pitomej louh ho jen tak nesežere. Vyčistíte odpad, sešroubujete ho a když jste hotovej, tak jste ,,hotovej“ a je deset večer. Z dětského pokoje slyšíte debatu ženy s dcerou.

,,…tak ti to měl táta vysvětlit!“

,,Já za ním šla, ale byl zalezlej pod dřezem v kuchyni a řekl mně, že nemá čas!“

,,No, to je celej náš tatínek! Na nic nemá čas. Ani na to, aby člověku něco vysvětlil…“

Odcházíte k počítači a toužíte po odpovědi, kam zmizela ta krásná, milá, přítulná a chápající holka. Ta holka, co jste jí kdysi na rukou nosili. Pak jste jí jednou přenesli přes práh bytu a to její lepší ,,já“, to, které jste milovali, asi zůstalo stát před těmi dveřmi…

-------------------------------------------------------------------

,,Proč jdeš tak pozdě?“

,,Byl jsem si koupit nějaký cajky na ryby. Jak jsem ti říkal, v sobotu chci jet…“

,,Jak –,,chceš jet“…?! Já jsem s mámou domluvená, že k ní konečně přijedeme umýt jí ty okna…!“

,,Jak -,,jsi domluvená“?! Proč jsi mně třeba nezavolala, než jsi jí něco slíbila?!“

,,A o co jako jde? Tenhle víkend bude možná poslední s hezkým počasím. Přeci nepojedeme mejt ty okna, až bude pršet…?!“

,,Jasně a já na ryby jet v dešti můžu, že jo?!“

,,Jsi zvyklej! A vůbec, kolik jsi dal za ty svý pitomý, rybářský cajky? Hlavně že šetříme na dovču co?! Vsadím se, že nejmíň kilo…“

,,Dvě kila a je ti po nich houby! Dostal jsem je za přesčas…“

,,Jasně, jsi byl v prdeli a ne doma, ale prachy jsou tvý…!“

Potom jdete po obýváku a na zemi najdete ležet papírek. Je to účet, co ho vaše drahá polovička omylem vytrousila. Je na něm cifra – 380 Kč. Z kosměťáku, za nehty, co vydrží maximálně tak měsíc…

Chcete se uklidnit a pustíte si rádio. Z něj se line píseň z oblasti Sci – fi, -,,Když si báječnou ženskou, vezme báječnej chlap…“

No, nevyrvali byste tu šňůru od rádia ze zdi a nešvihli byste s ním o zem…?!

A to si potom takový tatík (středního věku) od rodiny klidně jde a najednou potká nějakou tu ,,pětadvacítku“. Ona je krásná, mladá a on je ,,solidní“ a zkušený.

Cítíte to jiskření?

Průser jako hrom!

On z ní cítí právě ono mládí a vůni něčeho, co už je pro něho tak strašně daleko, že si myslel, že už to ani nepotká. Ona z něho cítí to ,,něco“, čím načichl tak nějak ,,cestou“ a co z mladých kluků prostě cítit není. Pro jeho ženu je prakticky nemyslitelné, že se nějaké jiné ženě může zdát přitažlivého něco, na co už ona zapomněla, že má doma.

Říká se, že zkušený hřebec a mladá klisnička mají ty nejlepší předpoklady pro kvalitní hříbata. No, i když to většinou nedojde tak daleko ( tedy nemyslím ty pokusy, myslím ten vznik ,,hříběte“ jako takového…), on, zralý chlap, ona, krásná a mladá ženská, to tak nějak instinktivně cítí, že by to mohlo zafungovat. Inu příroda je mocná…

Jasně, je to o pocitech. Ona ta dívka s tím chlapem nemusí být 24 hodin denně a jejich společné chvíle jsou vlastně jen o příjemných věcech. Oba mohou ztratit, záleží na úhlu pohledu, kdo z nich tak nějak víc. Ona trochu času a dvě trochy iluzí. On a jeho rodina může ztratit něco, co se už dost těžko hledá…

Funguje to asi i opačně. I opomíjené a nedoceněné manželky běhají po světě. Asi nemá cenu si s tím lámat hlavu. Udělat můžeme asi jen málo. Jenže ono i to málo je někdy hodně. Stačí si jen uvědomit, co že to doma máme. On (ona) by si totiž mohl někdo (některá), to naše ,,cosi“ vypůjčit. A dost možná, že by se mu (jí) ,,to“ už ani nechtělo vracet…

P.S. Podobnost s žijícími postavami, či skutečnými situacemi je čistě náhodná… :-)