Je to droga a ne že ne...!
Je to droga a ne že ne...!
Anotace: Když je někdo závislý na alkoholu, automatech, nebo ,,jen“ na tabáku, obecně je brán, jako nemocný člověk…
A to jak známo není sranda…
Jsou lidé, co budou takto postiženého odsuzovat, další ho budou litovat, někteří se mu pokusí pomoci. Asi hodně záleží na příčinách, které postiženého dovedly tam, kde je. Jsou ale absťáky, jejichž protagonisté jsou svému okolí spíše k smíchu. Chovají se, jako naprostí idioti, jejich reakce jsou nepředvídatelné a nepochopitelné. Chodí doslova jako těla bez duše a jsou naprosto nepoužitelní.
O co že přišli?
O lásku vážení!
Před pár dny jsem četl blog člověka – muže. Podle všeho přišel o svou lásku (milenku). Snad se kvůli ní i rozvedl se svou ženou, takže přišel o mnohem víc, než si nejspíš dokáže těch pár ,,diskutujících“ pod jeho článkem představit. Netvrdím, že si za vše nemůže sám. Podle všeho si dokonale a svou vinnou ,,pohnojil“ život. Jeho článek mě nepřekvapil, to se ale nedá říci o již zmíněných reakcích ,,pod čarou“.
Myslím, že je už obstojně vědecky dokázané, že láska dokáže v našem mozku natropit pěkný zmatek. Básníci píší o srdci, ale dnes už se ví, že za vše mohou chemické látky produkované mozkem a ,,vstřikované“ do našeho krevního oběhu, v závislosti na síle podnětu. Kdo by neznal ten pocit zamilovanosti, kdy se stav naší mysli podobá kokainovému opojení?
Každá láska má svůj počátek, průběh a někdy (bohužel někdy – dost často…) i svůj konec. I ten konec lásky a rozchod má nejednu podobu a tisíce variant. Jsou vztahy, co prostě ,,vyšumí“ a jejich konec je pro oba zúčastněné jakýmsi vysvobozujícím aktem, o kterém nikdo z nich nepochyboval. Jsou rozchody nenávistné a ,,jednostranné“, co si je člověk – jedno zda muž, či žena, dokáže zdůvodnit a pochopit je, ač bolest z nich je pro nezúčastněné nepředstavitelná. Další varianta konce vztahu, je rozchod ,,z lásky“. Dva se milují, ale vědí, že by pokračování jejich vztahu ublížilo někomu, na kom alespoň jednomu z nich záleží neméně tak, jako na milenci/milence, jako takovém.
Každý rozchod bolí. Někdo se v tom plácá víc, někdo míň. Kdo však okolo sebe chrlí moudra typu -,, to by se mně stát nemohlo. To já bych se tak a tak neponížil…“, ten nemá ani tušení, co to je, někomu propadnout jak se říká -,,tělem i duší“. Nepoznal skutečnou lásku ten, nebo ta, kdo nepoznal bolest tak strašnou, že mu na určitý čas nedovolí myslet na nic jiného.
Nepoznal lásku ten, kdo se nebudil uprostřed noci s tím, že nemůže dál dýchat, kdo nešeptal do polštáře, aby nemusel křičet šílenstvím. Kdo nepolykal slzy při pádu ,,dolů“, aby vyčerpaný neusnul s myšlenkou a představou odvahy, s níž ,,ráno vše dá do pořádku a opravdu, ale opravdu všechno vyřeší…!“.
Láska je blahodárná, ale její konec je často zničující. Ano, můžete dostat rakovinu z kouření, ale neslyšel jsem, že by se někdo polil benzínem a upálil, či si prostřelil hlavu jen proto, že by mu někdo zakázal kouřit. Pár lidí to ale udělalo a ještě spousta udělá proto, že ten, koho milovali, je milovat přestal.
Šetřeme proto výsměchem a nešetřeme pochopením. Uvědomme si, že žádná z drog nedala lidstvu tolik užitku třeba v podobě umění (básníci, spisovatelé, sochaři a malíři…), jako právě láska.
Můžeme si říci -,, teď si zapálím a od teď budu kouřit, teď si píchnu a budu feťákem, ale nikdy – NIKDY si nemůžeme poručit opravdu se zamilovat. To se buď stane, nebo ne a my s tím nenaděláme vůbec nic, byť bychom chtěli sebevíc aby to ,,začalo“, nebo ,,skončilo“.
Když někoho milujeme, ale on nás ne, i kdybychom si vyrvali srdce z těla a nabídli ho milované osobě na dlani, nebude nám to nic platné.
Láska si poručit nedá. Na povel nepřichází, ale ani na povel nekončí. V tom je právě její jedinečnost a my buďme více tolerantní k těm, co ji ztratí. Oni třeba ztratili něco, co jen tak někdo za celý život nepozná (i když si myslí, že to poznal…) a co se už nikdy, nikdy, neb žijeme jen JEDNOU, nevrátí.
Jak se ale říká -,,nikdy neříkej nikdy…“, protože se to může stát i Vám – nám…
Komentáře (11)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ježíši marijá panno, tak na tohle už fakt nemám co říct...:-)))))))))))))))))) Končím, udolal jsi mě!!
18.03.2009 13:58:00 | Bucharovic
Víš, neměl bych nic proti, kdyby nevěra byla jen soukormou záležitostí dvou lidí. Ale ona není. Zpravidla bývá záležitostí čtyř lidí. A nebo ještě více.
Já se nehádám že láska snad není hybnou silou, ale odmítám vidět lásku jako hormonální koktejl. To není láska. To je prostě jen chemie která včera byla, dnes není a zítra zase možná bude. To je záležitost která nemá žádné zákonitosti.
A když ty říkáš, že toto je láska, tak já odpovídám, že není, protože nemá žándou relevanci ani váhu. Otáčí se jako korouhvička, co včera platilo to dnes neplatí, kdo se včera líbil je dnes nenáviděn, apod apod. A prostě odmítám být takové síle poplatný. A jestli je tato síla tou hybnou silou světa, tak to má minimálně jednu výjimku - mě. Já tomuhle totiž nesloužím.
Odpovídáš mi, že svět není černobílý, s tím samozřejmě souhlasím, ale nejsem to já, kdo z něj udělal tu černobílou záležitost. To ty polemizuješ o tom, co je horší, zda odmítat lásku v nevěře a nebo neodmítat. Dovolím si totiž upozornit, že láska není jedinou hybnou silou. A není jedinou věcí v životě. Ještě k nim patří prácě ta věrnost, poctivost - nebát se a nekrást, jak říkával Masaryk. A míře věrnosti lásky a poctivosti namixnuté s vědomím odpovědnosti se říkávalo čest.
To je to, co chlap měl. Čest. Nepodvádím jiného chlapa s jeho ženou, protože mně by se to taky nelíbilo. Nebudu rozvracet jejich pěknou rodinku, byť se mi líbí kozy jeho manželky a strašně rád bych si s ní užil.
Nebudu nějaký holčičce lhát, že jí miluju, když mi jde jen o sex. Jo, kdybys poctivě řekl partnerce, že jde jen o nezávaznou věc, tak tě v drtivé většině případů vypakuje. To se možná dá s nějakou osmnáctkou, ale pochybuju že najdeš nezávazný sex s třicítkou (teda pokud nepodvádí svého manžela doma).
a jestli ty stavíš na první místo v životě lásku, která je ve tvém podání ono bušení srdce, romantika, sex, něha, vzrušení, tak já odpovídám, že je mi to hodně málo, že je to na úrovni toho, že máš na prvním místě v životě flašku s rumem, jde vlastně o totéž, jen z toho nedostaneš cirhózu.
Já stavím na první místo ten celý mix vlastností počínaje odpovědností, věrností, pravdomluvností, kterému se říká čest a ze cti vyrůstá láska jako akt vůle, akt rozhodnutí pro partnera, který zůstává trvalý a především je poctivý a čestný.
Já jsem taky jenom člověk a taky chci žít, ale neschovávám se za hormony, stejně jako neuznávám schovávání se za opilost. A jestli tvrdíš, že každý svého štěstí strůjcem, tak já nejsem ani bořitelem nebo rozvracečem jiného. A argument, vždyť ona to chtěla a kdybych s ní nebyl já, byl by jiný a stejně by toho svého podvedla, je pro mě jen klasický příklad negativní kauzality z učebnice filozofie, ale ne argument pro můj smysl pro poctivost. Stejně jako se nevymlouvám, že je něco v pořádku protože to dělají všichni.
18.03.2009 12:09:00 | Daniel S.
Danieli, ty jsi ale vůbec nepochopil, o čem moje úvaha je. Já se s tebou ani tak nehádám, že je to, co se děje špatný, ale o tom, že se to děje a jak určitě znáš z Bible - ,,hoď kamenem, kdož jsi bez viny..." Já se za svou vinu nestydím. Jsem člověk a tím pádem chybující. Nechci být dokonalý a chci žít opravdový život. A žiju ho. Nepotřebuju k tomu zavírat oči, ani berličku kostela. Jen mně vadí ta tvá argumentace, že ,,to by se tobě nemohlo stát..." Mohlo kamaráde, mohlo. Ani ty nejsi imunní, počkej po patnácti - dvaceti letech manželství... A konec konců, co je tou největší hybnou silou na světě? - Láska!! Je jen tvůj problém, že v ní vidíš jen sex a nevěru. Ale nenech se mýlit, ono i v té nevěře může být (a mnohdy bývá) mnohem víc lásky, něhy a porozumění, než v zákonném manželství. Člověk při ní cítí, že věci jsou na svém místě a že jen s tou osobou při ,,nevěře" je opravdu šťasný. Co poradíš potom? Komu je takový člověk vlastně nevěrný? Své ženě (muži), kterou (kterého)nemiluje, nebo je nevěrný své lásce, když je se svou ,,zákonnou"? Jo, není to jen o černé a bílé barvě příteli, život je svině a to je to, co mně v tvém pohledu právě chybí. Zkus si takovou situaci alespoň představit.Jestli jsi toho schopný...
18.03.2009 11:51:00 | Bucharovic
Jo, to jsi odhadl docela přesně, že jsem v životě strávil (a ještě strávím) dost času v kostele. Ale rozhodně tě nikam nelanařím. Jen komentuji, že Tvá úvaha by v případě trochy cti a poctivosti byla naprosto zbytečná.
Nevím co jsi v životě viděl ty, ale já v něm viděl právě většinou ty, kteří ten dnešní sexuální apetit odskákali s plnou parádou. Ostatně po našich ústavech jich je asi 7000. Pracuju s těmi, kteří jsou právě tím nežádoucím produktem toho, co popisuješ. Budeš se divit, ale povětšinou jsou to ženy a děti... ty které ve svých válečných povídkách chráníš se zbraněmi v ruce, ale ve své úvaze klidně necháváš flustrovat a ničit. Říká se tomu dvojí morálka...
Z toho zase vstávají denně vlasy na hlavě mně. Já pak musím řešit probaci a mediaci, já pak musím vymáhat alimenty, já pak musím řešit komu připadne to pětiletý okatý škvrně.
Je strašně pěkné, že nacházíš pomoc na konci svého ramene, ale já jsem obklopen těmi, co si sami nepomůžou protože na to nemají. Protože svou životní energii věnovali něčemu neperspektivnímu, co jim lhalo, podvádělo je a nakonec opustilo. A teď, když by přesně tu energii potřebovali, už ji nemají. A já horko těžko řeším věci, které se vůbec neměly stát, kdyby měl dnešní člověk alespoň trochu z toho Mirka Dušína...
Ne, nemysli si, že na své argumenty chodím do kostelních lavic, tam si chodím sám pro trochu útěchy z toho marastu ve kterém se hrabu přes týden. A ujišťuju tě, že hrabat se v lidské duši bývá mnohdy horší než se hrabat v hnoji.
Proto se snaž chápat moje argumenty. Nepřesvědčuji tě o jiném životě, ani tě nechci nikam zlákat, ale dokud budu mít trvale napráskanej diář k mediaci, do té doby po mě nemůžeš chtít abych schválil nebo souhlasil s obelháváním a flustrováním partnerů a partnerek, abych souhlasil s tím, co se děje po rozvodech a rozchodech dětem a abych se připojil k všeobecnému jásotu nad rozbouřeným testosteronem a progresteronem, který je sice mocný i hezký, ale to je alkohol taky... A kde to může skončit.
18.03.2009 11:23:00 | Daniel S.
Danieli, ty jsi ztracenej případ. Trávíš víc času zřejmě někde v kostele, než mezi lidmi na ulici, ve fitnescentru, na diskotéce, na plovárně... mohl bych pokračovat do nekonečna. Mě nezlanaříš, já viděl v životě věci, že by ti vstávaly vlasy na hlavě a nějaká nevěra je proti tomu pohádka o broučcích, mimochodem s panem Karafiátem máš asi hodně společného. Víc než já hádám. Já věřím jen sám sobě, protože nejpomocnější ruku najdu na konci svého ramene. Ty si věř v co a v koho chceš, je to tvé právo. Buď zdráv a pozdravuj Mirka Dušína... :-)))
18.03.2009 10:50:00 | Bucharovic
Jistotu? Ne, neřekl jsem že chci mít jistotu, ale že ji mám a to je trochu rozdíl. Já jsem v situaci že o ní nemusím pochybovat. A to jednoduše proto, že můj protějšek je ze stejného těsta jako já.
Samozřejmě se usmívat můžeš a taky nejspíš budeš, nejsi první ani poslední. Ale to je tak jediné. Můžeš se usmívat jak jsem naivní, jak to všechno může být jinak, ale ono to prakticky stoprocentně jinak nebude. Tvůj pobavený úsměv se vždycky bude týkat toho, že by mi má žena MOHLA být nevěrná, ale silně pochybuji, že mi skutečně nevěrná BUDE nebo JE. Lidé jako já se na potkání ani nezamilují, ani nežení, ale také nerozcházejí a nerozvádějí. Je nás víc, so si můžeme a jsme takto jistí. A těm okolo skutečně jen zvývá jen úsměv z toho, že nevíme, jak život překvapuje, ale jen hodně výjimečně může jejich úsměv přerůst do škodolibého konstatování "já to říkal".
Ostatně čestnej chlap s minulostí naprosté poctivosti a spolehlivosti bude ještě v šedesáti pořád lákavá partie i pro mnohem mladší ženy, narozdíl od zhýralých smilníků, ploditelů a odmítačů odpovědnosti.
18.03.2009 10:23:00 | Daniel S.
Danieli,Danieli... Tvé názory na svět u mě vyvolávají úsměv na rtech a obzvláště ta perla, že chceš mít jistotu, že Tvé děti jsou určitě tvé... No nic, žij si na obláčku, já raději ten pravý život. Ten, kde hlavu do písku neschováš a kde to voní právě ,,životem". Přeju Ti, abys nikdy nepotkal žádnou, na níž když se podíváš, tak zjistíš, jaké koniny jsi tady dnes a včera psal. S Tvou náturou bys to nerozdýchal... Jednou si na mě vzpomeneš a můžeš se teď klidně bít v prsa, že jsi a budeš ,,čestný" chlap. Jednou to poznáš... :-)))
18.03.2009 07:42:00 | Bucharovic
Jo, možná vím o životě velký kulový, možná mě to zavalí, možná budu ochuzen o spousty dobrodružství z "lovu" slečen a možná mi bude chybět téma pro chlubné i úsměvné historky o skákání z okna od nevěrné paničky...
Na druhou stranu nebudu platit alimenty, moje děti budou opravdu moje a prožiju zřejmě dlouhý "nudný" život kde uvidím růst děti svých dětí a po boku budu mít pořád tu jednu jedinou ženu pro kterou jsem se rozhodl.
Ale to hlavní... zůstanu čestnej chlap, kterej se každému může podívat směle do očí. Nenechám za sebou ani jednu jedinou rozvrácenou rodinu a jako bych nikdy nechtěl aby mi někdo lezl za ženou, tak nikomu za ženou ani nepolezu. A když nejsem ochoten se starat, tak taky nebudu starosti vytvářet.
Jako si Héraklés vybíral mezi rozkoší a ctností, tak já beru ctnost. Možná ji brala i ta tvoje učitelka hudební výchovy. Možná neměla mezi nohama nic jiného než kalhotky. Ale nejspíš po ní v životě zbylo něco víc než měch od vypitého vína a sada použitých kondomů.
Raději budu mít přezdívku mnich než smilník. A pro ženy budu raději pán v chomoutu než pan úlisný či slizký.
Nechci tady rozebírat moji filozofii ve vztahu k té tvé, to ani v nejmenším. Ale když píšeš úvahy, občas tě čeká nesouhlas čtenáře. A obzvlášť v případě, když obhajuješ neobhajitelné... ale to je jen můj soukromý sobecký názor na věc, ostatní to třeba uvidí jinak.
18.03.2009 07:25:00 | Daniel S.
Daniel.S - Sorry kamaráde, ale ty víš o životě tak velký kulový, že si dávej pozor, aby tě to nezavalilo. Takový kecy, jako jsi s odpuštěním napsal ve svém komentáři, jsem naposledy slyšel od učetlky hudební výchovy na základní škole, co jí bylo něco mezi sedmdesáti a smrtí a v životě neměla mezi nohama nic, než zařízlý kalhotky... Jen počkej kamaráde - nikdy neříkej nikdy...
17.03.2009 14:02:00 | Bucharovic
Tentokrát si dovolím nesouhlasit... Láska pro mě není ten hormonální koktejl zamilovanosti, který dneska je a zítra není. A svádět svou faleš a licoměrnost na jakýsi neovládnutelný proces chemické výměny v mozku je podle mě slabošství. Ne, skutečně asi nemůžeme ovlivnit, zda se nám nerozbouří hormony při pohledu na obtaženou sukni, nebo třeba při intelektuálním rozhovoru s příjemnou ženou, ale nazvat toto láskou, to chce velkou dávku svévole.
Kdyby láska měla být jen tímto, pak pěkně děkuji nechci...
Pro mě je láska aktem vůle, kterým se dobrovolně vzdávám svých výhod ve prospěch milované bytosti. Pro lásku se člověk rozhoduje. A protože se rozhoduje, může za ni bojovat. Bojovat za hormonální koktejl a nasazovat pověst, peníze nebo snad i život za mravenčení kůže, které ale zítra nebo za týden pomine, to je podle mě dost málo.
Jako se člověk rozhoduje pro věrnost, tak se rozhoduje i pro lásku a jak porušuje věrnost, tak porušuje i lásku... dobře, tak to prostě je, ale svádět své selhání rovině lidskosti, pravdomluvnosti a cti na hormony, to je spíš k pláči než k úvaze...
17.03.2009 13:10:00 | Daniel S.
Proto se někdo bojí zamilovat, dát ze sebe všechno, aby si nezadal, aby nebyl ten, co miluje víc. Stejně jako se můžeš ostatním závislostem ubránit, pokud do nich odmítneš spadnout.
Jenže, pokud se v lásce cítíš jako v pasti, stala se nějaká chyba...ale chybám se těžko dá zabránit...
16.03.2009 07:51:00 | sioned