Můj milý deníčku

Proto ti řku jak smím jen já
Můj brachu jediný
Ač kol nás jsou zlotřilci a vrazi
Mi dva jsme bez viny

Nikdy neopouštěj smělost mého hříchu
A vždy jej naplň hrdostí
Jak umíš to jen ty můj brachu
Jsi přec dobrák od kosti

V touze jsme jak jedné krve
Byť tělo tvé je pryč duše se navrací
Vždy znovu a zas jak prve
K vášni mého chtíče když srdce krvácí

Stejná slova
Zas a znova
Myšlenky teď plavou
Jak mraky nad Vltavou
Už nechci slova
Já chci čin

Pro tento den,pro tento večer,pro tuto chvíli.
Chci tě rozpárat a sníst.
Vzrušením,touhou,rozkoší.
Chci tě mít v sobě celého.
Tak pojď,jestli nemáš strach.
Já jsem dávno čistá v duši.
A opírám se o tvé tělo,stehny dráždím to tvé“chtělo“
Abys škemral „nech toho“.
Ale já toho dnes nechci nechat.
Ani dnes ani jindy.
Nejdřív ti ho jen schovám mezi stehny aby se zahřál.
Nebude přece dlouho sám.
Už se začínám chvět.
Po každém správném doteku.
Zvedám se.
V kolenou mi běhají mravenci.
Krev se začíná vařit.
Tvé ruce mne hladí na bocích.
Přitahuješ si mne.
A výpary slasti z našich těl se rozlévají po celém pokoji.
Zvedáš mi zadeček.
Přitahuješ blíž.
Pod tvýma rukama taje každý pór mého těla.
A zůstáváš zasunutý
Hluboko
Dlouho
Ať cítím tep tvého penisu.
Jak v něm buší.
Nemusíš se ani hnout.
A je to krásné.
Jen na chvíli se odpoutáš
Aby mně tvé ruce ochutnaly.
Stehna mám chladná jak jarní vánek.
A jemná jak loňské víno.
A pohlazení pálí tvé dlaně.
Mrazem
Žárem
Touhou
Bolestí
Rozkoší
A i přes tu bolest jdou dál
Kam jen tvá mysl dovolí
A má dovolí mnohem víc.
Smíš laskat můj klitoris.
Jak to mám ráda.
Vsunout prsty dovnitř.
Jen aby se zchladily vlhkostí mé touhy.
A tělo už mám napjaté jako strunu.
A chci abys laskal mé bradavky.
A vnikl do mne jako do pevnosti
Která není každému přístupná.
A cítil na penisu ten uvolňující pocit.
Být průzkumníkem mého nitra.
Hloubky mé duše.
Tam kde se tělo odpoutává od rozumu
A přichází jen pocit.
Slast
Vyvrcholení
Ten prudký a nárazový vítr.
Tornádo které rozpoutává války.
Vysouší hrdlo.
Pot ti zasychá
A tělo se začíná uvolňovat.
Ale mysl je stále uvnitř.
A doufá ve vysvobození.
Které se ukáže až dlouho poté.
Pak přichází zpětné smíření.
Těla
Duše
Nás
To smíření které říká zítra zas.