Jak je to správně?

prostě ty smíšený pocity
to, když člověk má v sobě ten vnitřní neklid..neví ani, co si myslí a co si má myslet
říká si, že všechno má svůj účel...
stejně nedělám to, co bych chtěla.
já nevim, jestli je ten strach takovej
nechci bejt jedna z mnoha..chci bejt jiná, lepší....nezapomenutelná
říká se...zaposlouchej se do svého srdce
táhne nás to k sobě.
objeví se zeď
a je po všem
tou zdí je můj mozek..můj strach
je to to otravné..co když...
nechci žádný co když...chci tu chvíli, ten moment, žádný zítřky...jen tu chvíli
proč to neudělám?
chci aby v tom bylo to kouzelno..do poslední chvíle nevědět, jestli se to stane
nebýt nervózní, užívat si to, že to přišlo
neřešit kdy a kde
tak prosím!
tohle chci.