sex bez lásky?

Jedno z častých témat mnoha lidí... nesmrtelné fráze, nedotknutelné city, vyjímečnost každého jedince, nezapomenutelné příběhy. To vše nás vždy naladí do té zvláštně úžasné atmosféry, ve které si my lidé připadáme tak na výši- vyjímeční. Mluvíme o lásce jako o hlubokém citu, jehož vrcholem a smyslem je splynutí dvou dokonale rozumějících si duší a těl. Mluvíme o sexu jako o vrcholném aktu lásky... Ale málokdy zmiňujeme tento akt bez jakýchkoliv citů lásku připomínajících.
Ještě donedávna bych zde hovořila zcela o jiných věcech a zcela odlišným způsobem. Před pár lety jsem znala tento svět jen v kontextu lásky a vrcholem fyzické přitažlivosti pro mě bylo ne zcela vydařené první milování s prvním chlapcem mého života. Tímto osudným dnem jsem počala zastávat názor, že nevydařenost tohoto aktu byla zapříčiněna nepříliš silným citem k onomu chlapci. Ale jak už to tak v některých životech chodí, poštěstilo se mi potkat opravdovou lásku, o které se zmiňují všechny ty knihy a teenagerovské časopisy. Byla tak opravdová a čirá, že do té doby krutá černobílá realita zbarvila se mi během jednoho okamžiku do té nejbarevnější duhy z pohádek. Rozdíl byl cítit již s první nocí, kterou jsme strávili ve společném obětí. Avšak ten rok štěstí přeci jen pominul a mé čím dál víc chtivější tělo a duše hledali stále více lásky a citu, ať už v podobě abstraktní či hmotné.
Jednoho krásného léta setkaly se u břehu řeky desítky náhod a má tvrdohlavost se rozhodla zdolati rekord ve vypití velkého množství tvrdého alkoholu, jenž zkončil čirou náhodou překvapivě, leč zajímavě. Rekord překonán nebyl, jen tak podotýkám, avšak na své si přišla má tělesná chtivost a to za pomoci jednoho udatného Pražana, který se jakoby ze tmy zjevil se svým božským tělem a tváří uprostřed noci na břehu řeku. Nebudu líčit detaily té třpytící se oblohy a vysoké trávy, ale s jistotou mohu říci, že jsem neměla šanci ani čas poznat onoho muže blíže a zjistit, zdali by mé city k němu byly alespoň podobné těm "zamilovávacím". Musím však také konstatovat, že z dosavadních zážitků podobného ražení byl tento prozatím vrcholným. Měsíce plynuly a já si začala uvědomovat že mé původní přesvědčování ostatních o tom , že "bez lásky je to jaxy na nic" bylo poněkud předčasné.. A potom přišlo to osudné.. poznala jsem dalšího muže, který ovlivnil můj život. Téměř nic jsem k němu opravdu necítila, jen ta fyzická přitažlivost byla jaxy silnější než u ostatních, a tak to dopadlo jak to dopadlo... Několik úžasně strávených nocí je za mnou, ale chyba lávky... Z mého původního plánu- prostě si užít- začalo pomalu ale jistě ustupovat. S čím dál tím více narůstajícím fyzickým štěstím, začala kolabovat i má psychická neoblomnost a v mé hlavě se zrodily jakési původně neznámé city. Vždy, když jsem se zamilovala, netrvalo to déle než pár vteřin...mé veškeré lásky byly typu-na první pohled- ano ,je to zvláštní, ale opravdu byly... a i dokonce některé vyšly)) Ale tentokrát je to jiné. Začínám se bát toho, že skrze úžasný sex se ve mě probudila láska, kterou ale necítím jen v okamžicích strávených v posteli, ale když spolu jdeme nakupovat, jedeme na výlet, nebo se bavíme o politice...
Jsem z toho zmatená, protože by mě v životě nenapadlo že se lásce člověk může naučit... a ještě k tomu sexem!