I NEVĚRA CHCE SVÉ

Nechci jaksi podrobně pitvat nevěru, její původ a důvody. Od toho jsou povolanější, ale jen pro snazší pochopení musím tento jev rozdělit do nejrozšířenějších skupin.
Domnívám se, že nejčastěji nevěrní jsou neukojení anebo nedostatečně
uspokojení partneři. Přibližně stejný počet tvoří muži i ženy, kteří jsou
nevěrní tak říkajíc ze sportu, buď jen jako "lovci" anebo pro potřebují
si dokazovat, že ve světě opačného pohlaví stále ještě něco znamenají.
A třetí jsou ti, jimž objekt k nevěře kdosi či cosi přímo "nahrálo", něco jako příležitost, která dělá zloděje a považují proti přírodě tuto "nabídku" nevyužít.
Ale já jsem "spáchal" často se nevyskytující nevěru, tedy zcela mimo již popsané druhy. Byla to nevěra ze soucitu.
Sauna, solárium, ale i aerobik v našem městě se staly takovou módní
záležitostí, že když někdo tuto cestu "údržby" zdraví nezvolil, společensky se znemožnil a jakoby ani nebyl.
Tomuto trendu podlehly i mé dvě známé, jinak úřednice spořitelny. Obě
samozřejmě vdané, trochu korpulentnější a asi proto pravidelně všemožně cvičící. Při náhodném střetnutí se mnou rády postojí a pohovoří. Zvláště ta menší, méně mluvná, ale zato její pohled mne nejen hladí, láká a až se mi zdá, že mne dokonce i svléká, což u žen není zas tak obvyklé. Prostě i přesto, že obě patří k místní honoraci a počestným paním, stále silněji jsem nabýval dojmu, že obě se se mnou chtějí vyspat.
Nemýlil jsem se! Vše zorganizovala ta větší. Místo obvyklého posezení
pro sdělení dojmů a doplnění tekutiny po cvičení, tenkrát společně šly do domu v němž bydlím. U mého bytu zazvonila ale jen jedna. Druhá pro zajištění nezvratného alibi se zas vrátila a čekala na obvyklém místě v kavárně.
Na příchozí bylo vidět, jak teď je v mé přítomnosti rozpačitější než
jindy a viditelně se dokonce stydí. Možná, že to byla její prvá nevěra. Jak asi silná musela být její touha, když nejenže tolik riskovala a při tom překonávala výčitky svědomí. Dokonce i stud. Ale byla u svého vytouženého cíle a vše ostatní bylo nepodstatné.
Ženy zásadně nesvlékám! Je mi to nepříjemné. Musela se tedy i když
dosti nerada, svléknout sama. Potom ale ihned hupla do postele a přikryla se. Ale ani to ji nezachránilo od mého důkladného prozkoumání celého těla jak pohledem, tak rukama. Prvně v mém krátkém životě jsem měl milenku silnějších proporcí.
Ležela zcela oddána mému počínání. Oči měla stále zavřené a jen občasný hlasitější vzdech, vyvolaný obzvláštním příjemnem, svědčil o tom, že nespí.
I její absolutní pasivita mne kupodivu vzrušovala. Přesto, že má
milostná předehra jí mimořádně vyhovovala, čas pro naše setkání byl omezen a proto byl nejvyšší čas k věci přikročit. Snažil jsem se, aby pro ni ta vytoužená chvilička byla co nejpříjemnější a nejvzrušivější. Dělal jsem vše také proto, aby to i co nejdéle trvalo. Jaké však bylo mé překvapení, když v tom sexuálním "transu" nejenže vzdychala, ale stále opakovala "Mirku, Mirku!", což je jméno jejího manžela.
Neměl jsem jí to za zlé, ale mou pohodu to notně oslabovalo. Z toho
jsem se poučil, že i nevěra si žádá určitou formu a být nevěrný vlastně není jen tak. Možná i vám se stalo, že právě pro podobnou "maličkost" jste byli s někým nevěrní jen jednou.