O násilí a násilnících

Biják. 

Když slyším tohle krásné slovo, zavřu oči a pod víčky se mi začnou odvíjet příběhy, které jsem kdy viděla na filmovém plátně a které mě oslovily. Jsem milovnice velkolepých příběhů Martina Scorsese, Jamese Camerona, Christophera Nolana, Stevena Spilberga, Clinta Eastwooda a  Ridleyho Scotta. Nechám se těmi příběhy pohltit a prožívám je. Jako kdybych byla jejich součástí. 

Ale co ve filmech úplně nesnáším, tak to jsou scény ve kterých se odehrává znásilnění, nebo se jiným způsobem ubližuje ženám či dětem. A nemusí to být ani vidět, stačí náznak. Přestože jsem, naštěstí, nikdy nic takového nezažila, trpím s obětí jako kdybych byla sama znásilněná, nebo jinak terorizovaná. 

Film Ridleyho Scotta - Poslední souboj - je o znásilnění a třech pohledech na něj. Přítel znásilní přítelovu krásnou ženu. Je tedy zažalován a u soudu zazní tři výpovědi, (znásilněné ženy, jejího manžela a násilníka) které popisují jednu holou skutečnost. A to tu, že jedno hovado znásilnilo jednu ženu. Tak prosté to je. Tak jasné to je. 

Příběh graduje a graduje až vyústí v souboj ve kterém jde o život, nebo smrt, ale především o čest znásilněné ženy. A o pravdu. O holou pravdu. 

Nevěřícně jsem se na to zírala. Proběhlo mi hlavou, že se vlastně, minimálně od dob středověku, nic nezměnilo. 

Stále se bagatelizuje sexuální násilí na ženách. 

Stále se o tom hovoří ve smyslu, že všechno má několik úhlů pohledu. 

Stále je znásilněná žena v podezření, že si vše vymyslela, nebo aspoň jeho určitou část. (Nepopírám, že si to nikdy žádná nevymyslela, ale to je úplně jiné téma.)

Stále se něco vůbec nepovažuje za násilí, což je doslova absurdní. 

Stále jsou zesměšňovány ženy, které s tím chtějí něco dělat. 

Mohu se doslova přeskočit, když čtu na netu pod článkem o znásilněné ženě diskutující exoty a jejich slabomyslné komentáře, že si za to určitě může znásilněná holka sama. 

Časté argumenty:

• Byla vyzývavá
• Naznačovala a pak nic
• Koketovala
• No jo, čemu se diví? Tím jak byla oblečená si o to vyloženě říkala!

…a jiné podobné zhovadilosti. 

Je mi smutno, když čtu tyto morálně zvrácené názory. Tím spíše, když je autorka žena. Dokonce mám pocit, že jsou ženský v odsuzování daleko více radikálnější. 

I kdyby jakákoli holka, žena, dáma stála před chlapem kdovíjak oblečená, chovala se kdovíjak vyzývavě a významně koketovala, nemá na ní nikdo nárok jakkoli sahat, pokud nechce ona sama. 

Takhle prosté to je. 

Smutné také je, že se bagatelizuje sexuální násilí v domácnostech. A o tom, že se takové věci v domácnostech dějí nemá smysl polemizovat. Bohužel jde o běžný jev. Protože mnozí "páni tvorstva" mají pocit, že mají ženu na to, aby prala, vařila, uklízela, vychovávala děti a byla sexuální utěšovatelka, která si nechá líbit úplně vše a bude povolná kdykoli se to po ní chce. Pokud ne, “páni” mají pocit, že se jim upírá jejich právo. 

A tak se z, kdysi snad milujících, mužů stávají obyčejní násilníci. (Samozřejmě nemluvím o mužích jako celku)

At ve skutečnosti, nebo jen na filmovém plátně, znásilnění je odporná věc a dopustí se ho jen ubožáci. 

Je zajisté mnoho mužů, kteří sní o tom, že je nějaká žena znásilní, ale pro většinu žen je znásilnění noční můra. 

Znásilnění není jen dokončený sexuální akt, nebo pokus o něj. Znásilnění má mnoho podob. Ale vždy jde o znásilnění. A to by se mělo velmi přísně trestat. 

Přísně a nekompromisně. 

Protože násilník není nic jiného než hovado, které si zaslouží jen opovržení.  

Takhle prosté to je.