Konec andělů

Je smutné, najednou si uvědomit, že se řítíte do záhuby, ale není ještě smutnější si uvědomit, že jste se do záhuby už zřítili? Co když to, že chcete nový začátek, bez pomluv a nepřátel, jen napomáhá k ještě horšímu a bolestnějšímu konci? Není to náhodou podraz? Přitom jsou na světě lidé, kteří pomáhají bez příčiny. Chrání slabé, i když jsou slabší. Skládají střípky cizích nadějí a dávají je dohromady, aby majitel neskončil jako oni. Obklopeni přáteli, kteří je nenávidí a pomlouvají. Odmítáni těmi, kterým pomáhali a dostali je na vrchol za cenu vlastního zneuctění. Proč jsou ti lidé tak samy? Řeší problémy jiných, protože ty jejich nikdy nepůjdou vyřešit. Stíny minulosti vláčené jako svatozář. Křídla z dobrých skutků, se kterými se už všichni smířili a ignorují je. Dobromyslnost ověnčená sobectvím. Spolu se svými zrcadli se nechávají chytat do pastí pomoci, ale ta pomoc je jednou zahubí. Nač je dobré otevírat se lidem, když lidé věčně prchají před pravdou? Proč se o to starám? Protože patřím k těm pošlapaným andělům se zmáčenými křídly od hanby a ponížení. K andělům, kterých se lidé bojí, protože by jim mohli pomoct. K andělům, které všichni potřebují a nenávidí. K smutným přízrakům rozhodnutých k bloudění samotou. Chuť zrady ulpí na patře, ale já jsem od ní umazaná celá. Uzavřela jsem se světu s úmyslem skrývat svou pravdu a pomáhat z povzdálí. Jen tak. A proč? Pomůžu někomu, starám se a učím ho létat, učím ho, jak se volá na anděly, a on si mne pak přivlastní a pošpiní zradou cizí i svou. Já už dávno nelétám. Křídla mám zlámaná z neustálého narážení do lží a pastí. Zbývá mi zeď, zeď pomalovaná grafity nového života a skrytých stínů nových začátků. Jsem kočka, ta, co je svobodná a rozumná. Už ne pes, co tupě naslouchá a s pocitem bezpečí skáče na povel před jedoucí auto. Ani hloupé stádo ovcí, kde jedna jako druhá pomlouvají třetí. Bez pomoci a s haldou přátel. A nikdy nebudu ani zrádce, končím s lidstvím. Lidé jsou kreatury s namalovanými maskami úsměvů, ale já chci být anděl. Ať sebevíc pošpiněn, zůstávám andělem a, i když jsem svou záchranu propásla, stále mám naději, že jednou mě někdo vytáhne. Ať si anděl, démon, víla, zázrak nebo já sama, ale člověk to nebude…