Vodou

Seděla nahá ve vaně a její slzy se mísily s kapkami horké vody. Voda... chtěla by být vodou, co všechno rychle obteče. Nezastaví se a k nikomu a k ničemu si nevytvoří vztah. Chtěla by být vodou, horkou, studenou, chlorovanou. Je mrtvá. Nic necítí, jenom si tak teče. Nic jí nezajímá. Seděla a voda jí stékala po vlasech a po zádech. Vodou... Chtěla se celá rozpustit a nebýt. Odplynout. Odtéct vodovodem aniž by ji někdo postrádal. A aniž by ona postrádala někoho. Vodou... Mrtvou vodou. Zabili ji a vybetonovali cestu, kudy téct. Připadala si jako ta voda, tekutá. Nikdo se jí na nic neptá. Vyčistili ji, vzali jí to, co ji tvořilo jí samotnou. Určili směr, kudy má téct a když se stavěla na zadní, postavili přehrady. Aby jí dokázali, že jsou silnější. Zabili její duši. Byla prázdná, chlorovaná. Vydezinfikovali ji a přetvořili k obrazu svému. Stvořili loutku, aby jí manipulovali. Když byla moc divoká, postavili mlýny, aby ji využili. Oslepili ji a vytrhli z čistého lůna. Zlomili její sílu a přesto se jí báli. Nechtěla se mstít. Chtěla si jen tak krásně téct údolím, skákat přes kameny a užívat si života. Proč nemůže, proč tu musí sedět ve vaně? Slzy jí skrápěly líce. Chci se rozpustit. Roztéct. Být vodou... mrtvou... být ničím.