Úvaha pro Jerryho

V pondělí se stala strašná událost. Nechtěl jsem tomu věřit. Tohle dlouho nepřebolí, po 11 letech mě opustil můj usměvavý čtyřnohý kamarád. Můj pes Jerry. Položilo mě to psychicky na dno, že nejsem schopen cokoliv dělat. K tomu jsem se položil zdravotně. Když vylézám z postele, mám co dělat abych se nezhroutil jako domeček z karet. Ne vždycky to vydržím

Ten den už byl celý špatný bez toho, že by se měla stát tato hrůzná událost. Od rána mi bylo špatně, bolela mě hlava. Přesto jsem se do školy vydal. Celý den ve škole se mi podařilo přežít. Pak jsem šel se spolužačkou domů. Když jsme se rozdělili a každý šli svým směrem volala mi máma. Ptala se mě, jestli jsem ráno viděl psa. Začal jsem mít obavy, začlo mi docházet, že je něco špatně. Se strachem jsem běžel domů. Tam se moje obavy vyplnili. Po kratším hledání po zahradě jsem ho viděl ležet za terasou. Vypadal tak klidně, jako kdyby spinkal. Jenže nespal. Už byl někde jinde, už byl tam, kde je mu lépe. Věřím, že mu je tam lépe. Po jeho problémech se zády a zadními nohami v posledních měsících.

Tak ubíjející pocit, když jsem ho viděl. Když jsem věděl, že nikdy už ho nepodrbu za ušima. A pak nebude chtít drbat na zadku, kde to měl tak rád. Nikdy už s ním nebudu moct jít na procházku. Chci se vrátit o pár let zpátky

Pamatuji si, když jsme si ho kdysi brali. Jak po nás vesele skákal, ten ovčáček s jedním stojícím a jedním plandajícím ouškem. Jak nejprve se mu nelíbilo, že si ho berem od původních majitelů. Bylo mu sotva pár měsíců. Prvních pár dnů pro něho bylo krušných. Několikrát se mu podařilo utéct, avšak vždycky jsme ho našli. A pak nám všem začal přirůstat obrovskou měrou k srdci. 

Doufám, že ti je tam nahoře dobře. Že si to bezstarostně užíváš, jako celý svůj život. Doufám, že jsme ti ho udělali šťastným. Jako ty jsi ho udělal nám. Díky. Za všechno.