Spřízněná duše

Samota
se pomalu vkrádá
do života
aniž si toho všimneme
Najednou
jakoby procitneme
z růžového snu
plného lidí
milující rodiny a přátel
abychom zjistili
že jsme zcela sami
Ponecháni na pospas
tragické skutečnosti
Kruté realitě
v níž tančí
bezmoc s beznadějí
a smrt
vítězoslavně cení zuby
V momentu
kdy vám plně dojde
že jediná spřízněná duše
na tomto světě
bytost
kterou bezmezně milujete
umírá
Umírá a vy
nemůžete vůbec nic
..
vůbec nic dělat
Stojíte sami v prostřed světa
který se nezvratně hroutí
Omdléváte
podlamují se vám kolena
ale přesto
musíte bojovat!
Protože
dokud dýchá
není konec!
Víte
že tu musíte být
pro něj
ale zároveň víte
že již brzy
tu nebude nikdo pro vás
..

Prožít skutečnou lásku
je nesmírné štěstí
ale toto nesmírné štěstí
musí být vkoupeno nesmírnou bolestí

Má spřízněná duše
odešla
z tohoto světa
a vzala mou duši s sebou
Zbylo
jen bezduché tělo
bezcílně bloumajíc světem
Trvalo dolouho
než
se má duše dokázala odpoutat
a zmučená přišla zpátky ke mně
Přežila jsem
Bylo
to hodně těžké
a ještě hodně těžké
to bude
Ale již opravdu nechci
doufám
že nebudu muset
něco takového znovu prožít
Nebývá
než
vdadat se na cestu
vlastního sebepoznání
zbavit se okovův vlastní sobecké nesvobody
a dosáhnout úplnosti sama v sobě