jsem připraven zemřít ?

Vše v lidském životě má svůj čas, je čas kdy s pláčem přicházíme na svět,ale je i čas, kdy z tohoto světa odcházíme,

přičemž prostor mezi tímto časem je naplněn obavou co bude až pak jednou, nebo budu na to připraven ?

Je zajímavé jak se toto téma stává  pro člověka vnitřně zapovězené,  jak se ho člověk bojí.

V životě je vše krásné a zdá se, že to tak bude napořád, ale není tomu tak.

Nedávno jsem byl na jednom vyšetření na onkologii a protože jsem tam šel poprvé ,

velice jsem se bál.

Bál jsem se nejen výslkedku vyšetření, ale bál jsem se i toho co tam uvidím.

Velice jsem byl překvapen z toho, že lidé, kteří tam chodí na různá vyšetření,

procedury jako je ozařování a chemoterpie se vší silpou snaží na sobě tam před ostatními nedat najevo,

že mají strach.Z některých jsem cítil i optimismus a přesvědčení, že se vše v dobré obrátí.

Já sám jsem však docela posera, mám malý problém, ale tento problém se v mých očích stal problém veliký a přemohl mne strach, strach z toho co přijde a zda to překonám. Uvědomil jsem si, jak zoufale toužím po tom,abych stále žil,abych si mohl úžívat krásy života,protože on živoj je pravdu krásný, ale nějak strašně moc rychle utíká.

Vím, že pro každého z nás jednou nastane čas našeho odchodu z tohoto světa a života a je důležité, abychom si uvědomili, že smrt je zcela přirozenou součástí koloběhu života a že nikdo z nás nemá šanci jí uplatit, utéci jí, nebo se tvářit, že se ho to netýká.

Proto si myslím, že je důležité si toto uvědomit a svoje životní hodnoty změnit tak,aby člověk citil, že jeho život má nějaký smysl a cíl a že jeho okolí  v něm vidí přítele a dobrého člověka.

Peníze,úspěch a postavení jsou nic v říši tmy,kam se jednou odebereme, ale myšlenka a vzpomínka, která tu na nás zůstane je důležitá,  otázka je jaká bude ?