Zas ty zas... Vánoce

Zase Vánoce... uvědomím si z ničeho nic. První Vánoce bez Tebe... zasním se ale pak mi dojde, že už jsou druhý. Ty minulý byly tak tragický, že jsem na ně raději zapomněla.Bez práce, bez dárků, bez stromečku... ale hlavně bez Tebe. Všechno ostatní bych oželela, ale...
Problematika je složitější. Měla jsem Vánoce ráda, jako malá. Když mi bylo kolem sedmi, naši začali mít finanční problémy a já se cítila provinile pokaždé, když jsem měla přijímat nebo rozbalovat jakýkoliv dárek. Všechny dárky provázel jen pocit provinění, protože jsem vnímala tíživou finanční realitu. Tys mě zas naučil mít Vánoce ráda. Ikdyž trochu jiným stylem... Stromeček s černýma koulema, na vrcholu místo hvězdy lebka. Naleštěnej černej skleněnej stůl a lajny z rohu do rohu. Sjet se tak, že ti ty Vánoce zase přijdou jako dobrej nápad. Kdo nezažil nenávist k Vánocům, nepochopí tohle vymítání čerta Ďáblem.
Už ty Vánoce před tím jsme spolu nebyli. Ale byli jsme čerstvě jako-rozejitý. Byl to skvělej plán, alespoň nám ze začátku tak připadal. Než se to zvrhlo. Vzpomínáš si někdy vlastně na to, jak se to událo? Pamatuješ si, že jsme se nerozešli? Byl to jen plán, potřebovali jsme na chvíli vypnout, být chvilku bez sebe, ale v plánu taky bylo se potom k sobě vrátit. Bylo to malé komorní drama pro ty lidi kolem nás. Jenom pro ně, naše láska pořád plála stejně silně. Jenže ty jsi potom fouknul a všechno to zhas.
Nicméně ty Vánoce jsme ještě trávili skoro spolu. Bylo ráno 24.12. a ty jsi přijel. Dal jsi mi k Vánocům kostku berlínskýho hašiše. To už bylo divadlo, ale jenom tvoje. Byla to zvláštní situace. Zlato jsem říkala tomu, co tam zůstal se mnou. "Zlato!? Máme návštěvu..." křičím nahoru a ty mě káráš pohledem. Nesnášel jsi, když jsem komukoliv říkala zlato a já po tvém odchodu tak říkala všem. Natruc, samozřejmě.
Zpátky k Vánocům. Navzdory mý nenávisti ke katolictví a těmhle svátkům, s tebou jsem je docela milovala. Ikdyž jsme si je ani jednou neudělali po svým. Vždycky jen fet a černej stromek. Škoda, protože s tebou bych ty Vánoce chtěla mít krásný, jako mají ostatní. Tobě jsem chtěla péct, vařit, dávat drahý dárky a těšit se, jak si večer lehneme k filmu. Jenom s Tebou jsem chtěla dělat všechno to, co už dělat nebudem...
Včera jsem mluvila s Faustem. Nebo spíš jsme si navzájem vylejvali srdce a řešili, jak vypadnout z týhle posraný reality. Vypadlo z něj: "A proč si neuděláš hezký Vánoce s Ním?"
Šok. Kdo je na druhý straně, jakej pošetilec by tohle mohl říct? Dobře zná situaci, ví co se stalo. To je nemožné. Nereálné. Ikdybys Ty chtěl... nešlo by to. Mám už svoje závazky jinde. Nechápu proč to řekl, jen mi to zas bude vrtat hlavou... Ty a já.
Krásný Vánoce na sněhu, s Tebou. Ví Faust něco co já ne? Ano, samozřejmě, ví toho spousty, ale nic nepoví. Alespoň mě ne. A Tobě? To nevím zas já...
Chtěl bys, lásko? Chtěl by sis se mnou udělat pravý Vánoce, který jsme si nikdy neudělali?
Byla bych schopná podpálit tady všechno včetně práce, jen pro ten jeden prchavej večer...
Škoda, že to nevíš...
Už dávno nehrajeme jenom divadlo pro ostatní.