Tajné myšlenky

Radši nepřemýšlej, o ničem, nikdy. Vymeť ty démony z hlavy, vymeť je už jednou pro vždy! Tím, že je zameteš pod koberec, je odtud nikdy nedostaneš. Ale je to tak sakra těžký držet nad nimi kontrolu a nevzdat se. Je mnohem snazší nechat je tam pohřbené, hluboko uvnitř Tebe. Je to jednoduché. Nikdo se nic nedozví. Nikomu to neřekneš. Nikdo to nepozná. Ale když tu Pandořinu skříňku otevřeš, budeš jiná, zase se změníš. Jako vždycky. Už zas nebudeš v klidu, nebudeš silná, protože s nimi neumíš bojovat. Neumíš je poslat pryč. Budou tam pořád, navždy. Tvoje noční můra, tvoje nejhorší obavy. Navždy budou v Tobě a Ty budeš v nich. Jednou tě pohltí, bude to tvoje útěcha. Tvoje spása a úleva. Od ostatních slyšíš pořád jen, bojuj! Ty to zvládneš! Ale oni to neznají, neví jaký to je topit se každý den bez možnosti nadechnout se. Sahat po pomocných rukách ale nikdy se žádné ani nedotknout. Všechno je stejně pořád daleko, všichni jsou daleko. A ty jsi zase sama. Jako vždy. Jako pořád. Vždy na to budeš sama. Tak proč se snažit pořád bojovat a nikdy nevyhrát? Proč se pouštět do zbytečných bojů? Snazší by bylo prohrát. Nechat se ponořit a utopit se. Nadechnout se vody. Jeden nádech, a je konec. Jeden skok, a je konec. Jedna hluboká rýha, a je konec. Je tolik způsobů! Tak proč tu pořád jsem? Proč tu pořád sakra jsem? …