Modř v očích

Hledíc do blankytných očí svého partnera. Hledajíc odpovědi. Má to takhle být?

Přes modř už nenacházím lásku a oddanost, pouze touhu uprchnout a zapomenout. Ohlédnout se jen na okamžik zpět a navždy odejít. Někde v levém koutku oka, se zaleskla lítost, která je více než výmluvná, než aby ji majitel onoho pohledu dokázal umlčet.

Oči hovoří klidným a velmi důrazným jazykem. Vykládají o lásce, kterou cítily. O touze, kterou jsi měl a vášni, kterou našly v očích toho druhého. Nyní je ale jejich pohled utápí. Křičíš na mě, nerozumím ničemu, co říkáš. Jen upřeně a o kousek hlouběji hledím do očí, které vlastníš, tak jako jsi před časem vlastnil mě.

Je po hádce.

Sedíme naproti sobě. Kolem se rozlehlo podivné ticho. Dokázala jsem přes vyřčená slova, pohlédnout, ač s pláčem, vzhůru k tvým očím. Oči, jež oplývaly láskou k tomu druhému. Jsou zahaleny do stínu, který v nich nikdy nebyl, nepoznávám je.
Naše oči jsou předzvěstí trpkého konce a i přes lži rtů je nedokážeme umlčet.