Nyctophilia

Vzhlédnu.
Volají si o mou pozornost,
a já jako každý večer jim vyhovím.
Vzhlížím k té tajemné kráse,
kterou mnozí nazývají ošklivou.
K té temnotě,
která mě vždycky celou pohltí.
Miliony hvězd, které se třpytí nad mou hlavou
a pozorují můj mizerný život.
Melancholie,
která zaplnila celý můj osobní prostor
a já se zmůžu pouze na to,
abych zavřela oči.
Myšlenky mi víří hlavou, ale všechny se stáčí k těm samým otázkám.
Co tu vlastně dělám?
Co je můj úkol, co má být má naplň v životě?
Budu vůbec někdy šťastná?
Nebo tohle je mé štěstí?
Je tohle snad můj příděl, který mi byl dán?
Ten pocit volnosti, osvobození, a osamělosti?