Je zřejmé komu zákony této země vyhovují

Jeví se mi jako žalostný stav této společnosti, o čemž jsem se mohl přesvědčit také dnes, o svátku.

Jistě můžeme vnímat za chvályhodné, že zákonodárci před léty odhlasovali to, aby mezi Státní svátky patřil Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Přestože jsem se snažil prožít den i večer v poklidu, v lehkém rozjímání, nakonec bylo vše zkaleno opět jiným zákonem i blahosklonností provozovatele jistého zařízení.

Zákonodárce odhlasoval normu, která milovníky kuřiva vyhnala - z jinak k tomuto účelu vybavených místností, ven, vně budov.

Téměř žádného tehdejšího zákonodárce netrápí to, že zatímco zákazníci nálevny, léta letoucí vdechovali cigaretový kouř za pocitů blaha, nyní - ze zákona – otravují, už tak těžce dýchatelný, městský, letní vzduch, stovkám obyvatel, jen deset metrů vzdálených panelových domů.
Což nepůsobí více škody, pokud nedobrovolně vdechují škodlivý kouř z cigaret, stovky lidí z velmi blízkých bytů, děti ani těhotné ženy nevyjímaje, než kdyby si dopřávali vědomě, s rozkoší inhalaci zplodin pouze ti, kteří se rozhodli v takovýchto zděných, sevřených, prostorách pobývat?

Dnes, máme prožívat vnitřní upokojení, upomenout se na nositele víry. Je anebo není tak významný svátek Cyrila a Metoděje?

Pomni, abys den sváteční světil...

Ale jde to jen velmi těžce, zvláště pak, když zcela zjevně po dvaadvacáté hodině, postávaly desítky kuřáků v těsné blízkosti panelových domů, přičemž si pobyt v nuceném exilu zpříjemňovali reprodukovanou hlasitou hudbou z restaurace.

Žel věrozvěstům i lidem milujícím pokoj a klid - šlo o uskupení AC DC jejíž zpěvák nesmlouvavě ječel

"Hells Bells!!!"

Kdo toto vědomě připouští?

Jak je to možné?

Proč?

Zdá se, že podnikatelský mamon a z něj plynoucí peníze v podobě daní u tabáku i alkoholických nápojů, mají daleko vyšší společenskou prioritu, nežli budování duchovního bohatství či sváteční usebrání...