Z východu minulosti k neonovým dneškům

Novodobé kolbiště, kde exaktní obor důsledně provazoval ocelové profily.

Kde železné pruty v rukou dělníků, miliónkrát deflorovaly hebká lůna betonových směsí

Ach ano...

Právě před touto arénou určenou pro davy každodenně frustrovaných pracovním životem,

posouval krátce po rozbřesku umělecky ofrézované prkénko s tvrdými kolečky, vyzáblý čtyřicátník s očima posazenýma neobyčejně daleko od sebe.

Časné slunce v průsvitné košilce spělo razantně na příkrý horizont.

Za bezpočtem rozpažených lip rezonoval hlas spíkra ze soutěžící mládeže v bikrosu.

Desítky obytných vozů plánovaně přijalo pohostinství někdejšího amfiteátru.

Čtyřicátníci s malými dětmi i vyprsené české maminy.

Asi před dekádou dělníci technických služeb, na pokyn radnice, vytěžili stovky betonových podnoží původních laviček jejichž dřevěné části zdolalo povětří, déšť - následováné vandaly i těmi bez přístřeší, kterým byla v noci zkrátka zima.

Zmizela tak poslední připomínka někdejších opulentních slavností ke Dni horníků anebo Dožínek.

Ještě dnes mám nozdry plné vůní klobás, játry na topince, na tváři lepkavé vjemy cukrové vaty.

A tak neprávem přišli o své veselí zemědělci či permoníci.

Tak zdař bůh!

A tak tu na prostoru bez laviček - po většinu roku - roste tráva
jaksi nazdařbůh...

Obyvatelé kotliny protkané křižovatkami vedoucími od východu na západ, byli nuceni ke směně, od srdce zpívaných častušek i nemožnosti cestování nebo jen na doložku
za popkulturu

- lidská početí transformovaná do řízných forem pornografie, ne vždy vyžádané transpozice milování a sexu.

Ještěže nějakou tu dobu jsme se mohli svobodně projevovat.

Ne tolik nyní...

Velký bratr má oko téměř všude.

A i když cestování a volnost pohybu v současnosti doznaly zřetelných omezení, daří se nám podobně jako našim předchůdcům před pětatřiceti léty unikat do zahrádkářských kolonii.

Těm majetnějším pak do honosných vil

Vypadá to opět tak, že historie zajímavě cyklí a malý český našinec nalézá zalíbení ve svém pivku a taktéž kvituje s povděkem krásu našich dívek.

I když ty hodlají oblažovat jinochy na západ od našich hranic.

Anebo ty co mají alespoň vazbu na zahraniční kapitál.

Každý žijeme ve své bublině.

Jsem na lavičce zcela sám.

Dumlám své pivo, ale za daleko podstatnější považuji možnost pobýt delší dobu v režimu offline se snahou o usebrání.

Což vřele doporučuje i MUDr. Jan Vojáček