Quo vadis

Když valná většina má spát a dozajista spí mi se to opakovaně nedaří.

Mozek zaměstnávají snopy myšlenek jsou mi ukrutně těžkou kotvou přítěží

balvanem.

Tak rád bych od nich odhlédl opustil tělo ve snaze pocítit to

že jsem rozpažen od kdysi do bezčasí nekonečna kde v rozpínavosti bez hranic

panuje zholanic posvátný klid.

Proč je mi propůjčovaná lidská podstata

Vnímám marnost v konání únavu společností věčným bojem v klinči

Proč vyhledávám panoptika profese balancující na hranici přečkání

Úlisy herců na prknech ale též na ulicích se škraboškami 

Po desítky let mě to nudí

Jedni o něco usilují a jiní jim vše rozstřílejí kanóny 

Co jedni zbožňují jiní bezostyšně przní...

Život kdy jsme opakovaně vrženi na svět je bývá k pláči a nuzný

V posledním týdnu zesnulo několik mi blízkých

Opět jsem špatně spal

Vesmirný vítr jejich prach bez meškání svál

Smrt tne v mém blízkém okolí

 

Jestlipak je prahem k věčnosti 

Nebo jen osudím 

ruletou

po jejímž dotočení

se znovu na světě probudím