Odskočit si o poločase

Jaks to říkal?
Chodíte se na fotbal vybouřit, upustit páru, vyřvat a zničit stadion?

Má u toho nadšený výraz nejroztomilejšího dítěte z města, ovšem já tam tu chuligánskou jiskru, k níž to nadšení patří, nepřehlídla. V tomhle už ho znám lepčí.
Raz, dva, tři - OK. Jen nechápu, pročpa bych měla někomu něco ničit. Vidím za tím snahu lidí, jejich práci a prachy, který to stojí.
Promiň, vím, že si ve spoustě věcí nerozumíme, tohle je navíc jedna z těch, ve který mi na druhý břeh nepřevedeš.

A propos! Nikdy se mi nikdo neptal. Každý se jen divil - holka chodí na fotbal? Což mi provokovalo k ofenzivě a defenzivě zároveň, neb mi to v dnešní době udivuje, jak se ostatní diví. Dneska, kdy holka trvá na tom, že je kluk, kluk chce být holkou... a to v těch lepších případech. V tom horším je tu ještě zhmotněno něco jako "ono".
Sorry, hokej by vám nevadil?

Ano, chodím na fotbal. Mám to ráda. Žel, všecko, co k tomu patří. A i když nezapadám, je mi to fuk, zapadá to do mě. Mí lidi mi tak znají, mí Plzeňácí mně rozumějí! Vrácím se v čase, vzpomínám na ty, kteří už nejsou, na časy, od kterých narostla spousta trávy, na dobu, kdy to vypadalo, že bude ještě spoustu dní svítit slunce. Hrozně ráda vzpomínám na všecky ty lepší a hořší situace, vypjatý a napjatý do posledního hvizdu každýho nerovnýho sudího. Takový ty maličkosti, co utkví v paměti, kterým se pak smějeme s náležitou intenzitou v přímé úměrnosti a neúměrně pro nezúčastněné. 
Je to láska, je to krása, melancholie, naděje do budoucna.

Pročpa to ničit? Naopak, dělám všade dohled. Mi třeba hrozně bavilo ještě zkraje, kdy se začali objevovat ti fanoušci, který už asi povětšinou zasejc na tribunách nejsou, dělat pořádek na WC. Dneska už to nejde. Na fotbal chodí sbírat rande spousta holek a tak jsou naše intimní místnosti během poločasový přestávky do jedné obsazeny. Frontu si každá hlídá víc, než to nabrknutý rande. Ale dřív! Chodívala jsem tam během přestávky skor sama a koho všecko jsem tam vocaď dovedla ke správný mušli... Tohle mi nikdy nevadilo. Naopak! Na poločas jsem se vždycky těšila.

Hmmm, časy se hold mění. To se nezmění, že život běží.

Třeba, až dojedu, mně jednou zhasne v bedně a tak si rozsvítím na pánským záchodě toaleťákem... Kdo ví...
Budeš na mě pyšný a odvedeš mi, kam patřím? Vždyť pyro není zločin.