87 - Počátek postavy

1. ( Opojná poezie prvního zřetelného řádu )

 Nezcizitelné lůno dechu.
 Splav a externí hypnóza myšlenky.
 Souplavné historia.
 Katarze karikatury před kterou zemřel čas.
 Silulety z níž se měla vodnit věčnost.
 
  -----------------------------------

Máme tu co dělat s robustním rozkošníkem.
Nevýslovnou kvintesencí jeho nesmrtelných myšlenek.
Blyštivou a domýšlivou samicí nepoddajné jízlivosti.
Úkleky jeho výparů tryštících z análního otvoru
jako dva motýlci onyxového dýmu.
( Přestávka pro sprchování exilu jedné básně)

-------------------------------------

Ten večer vskutku nevyřčený hlahol energie.
A jaké! Neuskutečnitelné před dimenzí vštípení hlasu.
Znovu a znovu jej přepadal ten laminát tvůrčí eskapizace mysli.
A celá inertní soustava myšlenek se skládala na druhou v činiteli blaha.

I proto znovu zavyl od počátků kosmické expanze, kterou tolik ovládal.
Na urychlovači akustické plazmy myšlenek...
svítil nevýlomný pramínek stříbra.
Jak nebezpečné jsou tyto vteřiny, jež tě zabíjí před rostlinami částic.

---------------------------------------------------------------------

2. Myšlenky vystavené všanc - Nová Sondáž

Vezme si do páteřního lokání paži číslo osmdesát sedm, je to paže jeho nejprostřednější básně a přesto mimořádná ve své frotáži a čelním zdivu myšlenek, tetelících se na hraně lidskosti i monstróznosti, neboť fascinace původním příběhem byla vždy aktuální totalitou monstrózních přísad literární levitace nad pomezí mnoha žánrů.

Tímto započíná teoretický soud nad možnostmi jeho autorské ambice, vtělené do mnoha projektů, z nichž ten pilotní je povídkou rozkládající se na omezeném tvaru, do neomezené šíře nejintimnější obraznosti, jdoucí bezpříkladně a bez zábran dále než šli mnozí před námi.

Máme zde první fázi, první kapitolu, prosté a živé dítě kolektivní náhody vnímající jak nečekaný úvod tak strhující závěr, jsme vsunuti do děje a přitom jej tvoříme, jak neshledaně mimořádné jsou slovní prostředky, jazyková zaříkadla, kterými žijeme tu část naší bytosti, jež byla přítomna před znovuoživením astrálních prelůdií časoprostoru.

Vydatné makarony večerního soumraku vyslané za převleky dávných panoramat, jak vstřícná je choroboplodná povaha našich uvážlivých myšlenek jdoucích urychleně k vašim prodlením cti a olysané tváře polohopisu oblohy šrumující extázi obou polarit zrcadlení.

Není kam jít dál. Slepé ulice se scházejí na nádvoří stesku. Večerní soumrak. Největší megapole v galaxii jak gigantické město prstencového cyklotronu. Atomová jádra za smyšlený svět zítřka. Nebojte se děti, uslyšíte nevídané, přečtete nečtené, neboť ona má právo na státní zřízení génia jeho hlavy, stav společné planety mozkového trustu a další lokality hraniční despocie, kde vymírá kritická reflexe a nastupuje nahé a prstencové volání vyššího, degradující kráter všech hodin do podoby částicové kopule. Ani třetí světová válka, již federativní, nemá podobné architektonické plány, je to svět podvědomých dimenzí, jež se otevírá jen po setmění těm vytrvalým, těm zlomovým dříčům myšlenkového, lunatického a konvulzivního květenství!

Další řádkující vlohy jediné myšlenky vyklíčené před tím než Lacrimoza uslyšela tanec nejbolestnějších slz naší věštkyně, věštkyně duše všech milenek při spásách sténájí a naříkání druhých budoucností vesmírné masy samičí ! Korovodivé, hadronové ozvěny projektu, jak dlouho sídlíš v útrobách, návěstích a kapiláriích kopulí mé prostrané mysli, jak dlouho jsi zvala všechny ty proudy a smysly za překonání jedné a té sklizně ! Vždy to samé, konstruktivismus a ruští maniaci obrácení naruby, mladící marnotratní svojí touhou, zbraně jejich lásky, jež měli předběhnou svoji dobu a ono se tak i stalo, nevyřčené idyly masy stipendií dobového tanče šílenství! Novolunní v novoblaženství, ó nadvýslovné !

Už znovu, jsi zde. Revoluční superkonstrukce Teslasferária. Části kopule tříštící se při budoucích válkách a superrealitu budoucnosti. Části symbolizující majestátní celek ducha nad velebeností pramenů z nichž pochází naše nejskrytější aspirace. Teslasferárium je odkaz mnohých členitých skupenství, jejichž výskyt je v labyrintu mysli zakódován v jiném, univerzálnějším jazyce, kterému vládnou duchové vzpurných meditací rajských zahrad vrcholných plování. Je to lidstvo, když prolomilo hranici ultratechnologií za branou zítřka, za branou k tetelícím aspektům sílící deviace zítřků, manifestací superšílených maniaků nad dopingem hudby na totálním mordoru asperoidů.

Jsou to jedy nevysvětlitelného, námořní zesvětlovači parných děl intuice, výsledníci mřivých svlačců teroru a pigmejové tvých tichých požehnání u hněvivého ohně noci, že jsi nic takového dosud nenapsala, neboť lidé bez fantazie, jsou lačným hnusem těchto polarit, bezbřišníci a neutrální pazgřivci lučních polnic !

Nyní přesedláme k technických nivelizacím mnohodimenzionální, plenární konvulze částic nad hrazdou a hřebenem oněch svítivostí myšlenky, která nás ustlala na vavřínu fantastické hudební neřesti, ach neodvislé, neoslavené moře těchto tvůrčích životností, jak jen se vám odvděčím ve všech klečících stopách potomků, generací tvůrců a vzorů, jichž jsme bez přitakání klaněli a zvučeli jejich slavnostní hlahol do všech stran, až skrze krustu, jíž byla dávno prolomena ramena mých pat!

Vždy přicházím, vidím plátno, potřebuji zahlesnou v neviděném a spatřit budoucnost, potřebuji se vysléci ze světla dočasného já a pojmout na oře naddočasné, nadsmrtelné, nadlidské a klanět se svým ambicím, které už dávno vymřeli na piedestalu minulosti, však budoucnost s nimi znovu a znovu počítá, aby převtělila skupenství božích energií, kterými jsme pluli o roku jednadvacátém, kdy onoho plodného května, vyvrhli naše usilovné snahy přes okraj nové síly poetické tvořivosti, za které jsme se modlili, které jsme vzývali a třásli jimi jako frenetičtí okolci nad výzdobou neoznačené bohyně jara !

Vždy přicházím a vidím, patřím k nim a vysvětluji přenos trojrozměrných kreací ze světla, jako praotec inergie ovolávám dech těch vlákének, které zatím nikdo nespatřil, jen pečetníci a vydechovatelé vychovatelské inovace zářných tyčí noci, do níž uvádím fúzní květenství této tvé nesplnitelné holarchie! Ó čtvrtý kvadrante čtyřhraných rozpomnění na dávné historie civilizací ztracených v zaniklých koutech rotujících disků galaxií, tento přijímač je již za zenitem tvého doznání, vydej se za zavřená vrátka tvých očních stínů a uvidíš, že tento znak je již proslulý něčím vyjímečným!

Jak pravím, telepatie mnohodimenzionálních útvarů, jako bahnité výmoly starých teorií z budoucnosti, vlní se po mozkovně jako létající koberce z chalcedonové hyperholografie, jíž děla budou obývana mými týmy vědců a ženistů, spravujících unikátní kolos jakých lidstvo neviděli za úbočí tohoto staletí mnoho, mluvím jako klaviatura částice z plnosytosti kontrastů božích prstů nad nevýslovnou insporací vyššího blaha, které mi nebylo odepřeno a já se pasu v jeho očích jako pochodeň ze světla dimenzí kvadrilionu řas po pobřeží dohledného údolí noci šťastného tvůrce...

Znovu mne navštívili, kaskadéři členovců a pionýři hyperreality konceptu, snažící se vždy vítězit po svém, prodat své projekty, mít převahu nad dočasným a vidět za okraj pozdní fáze zrodu slova - nástroje převahy nevýslovného nad dočasným - jen trusem lingvistického milionáře z pozdních kostí paleolitu a ten spolupracovitý tanec pianistické piety po plavbách, jako ten hrdina, jediný hrdina, kterého noc stvořila - akustický rozvadeč šťávy pro milodary z tvůrčích ohňů nebeských !

Jediný hrdina, kterého oživil byl Tesla, jeho ústa jsou zde a budou se psát znovu do historie a jeho vnučka je mojí milenkou, ač vím, že to bude znít nedbale, všechna heteronymie ozvlášťnujících prvků je dávno budoucností! A jakou, nůžky štosů a pater se neoddělují nahodile, vše má svoji dvojí působnost se trojím dnem úvahy ! Ano přišel jsi na to dobře, alchemická průprava učednických let tě přijala ve své blahoženství a ty jsi propojil zlaté s rudým přísvitem další touhy - nanebezpečí však pro lidstvo, touhy zakleté ve zhoubném majestátu litery !

Porce těchto odstavců hodlá být samou přednáškou pro avizovaná turné režiséra hledajícího příď šťábu, jež by rozbil dané konvence a hierarchie osobnosti, ač je to třeba architekt, stavitel chrámu, prasnílek či akuzativ vizuální mapy linií vidoucího - k němu přikládají prsty dva zrcadlící producenti na pilulce a baví se v příštím století o zrcadlení průmyslu, zde je třeba napsat trialog na hlavu každého z nich, románové vsuvky pro některé opozidia a rezidua tvorby charakterů těchto chlapíků otevírajících oči myšlenky...

Ota. Franta. Laďa. Milan. Inženýři, dědové, táta. Zesnulí. Oni budou na rubu a líci, začlením jejich tvář a odkaz do celé té stavby, až budou na ní stát a ozývat se, bude jeden vědět že žili a že já byl jejich pionýrem v době, jež vymknuta z kloubů šílí, heroik přišel, aby rozpravil ji, či rozplavil, náprava věcí nezbytně nutných před započetím skutečné logické vazby manýrů a depozitivů klasického narativu.

Poté jsou zde osouladněné konce, jež třeba spojit, hledají dítě, které započně nový věk, díky vynálezu x-morfu, zrodí se tvář evangelia částic holoakustiky, metodiky supervodivosti a dalších jistých polarit, které tak rád zaznamenám po nocích usilovné naděje snění, že zde vyplníme díru v prázdné anarchii bytí, jež pase se na umění posledních pěti tisíciletí !

Poté se ujistíme, zda nás neohlodává žádná kreativní korupce, vyřadíme principály z domněnek a vysekáme kameny nesoudného konání nad literou tohoto věku, vše v příštím balení a zúčtování s plitkým a nerychtovaným, idylickým a nevypuštěným z těžkokladkové obruby laserového luku. Lyra je nad dimenzemi, sky-holarchické tváře se vznášejí nad městy, nyní jsou projekce celooblažné, celonebeské přenosy, vídím je nyní, však nad Dubajem je ještě nemají, jak panenské jsou tyto dny, jak vnímavá je nedohlednost toho co mi bylo od x - do y dopřáno k naslechnutí, když poslouchá pátou a chvěje se pro prostor, jež vniká sem odjinut...

Má poznačeno, že směšné a nudné bytosti, povýsosti kritické, snadno mohou napadnouti některé konstrukce této liturgie, však zde se koná jen malý vzlet, není to celková síla manifestu k novým krupobitím a hromobitím myšlenky, která nás vede a my ji unášíme tím dalším oštěp probodávající dávku mého budoucího úspěchu, kterého věřím, věřím ve své splnitelnosti snu, je to nevyhnutelné, ten pocit, Pocit ..!

Je to dítě Imaginace, ať už bude jakýmkoliv a kýmkoliv zván, upřednostním verzi pro jejíž náhled jsem zaujat, pro ten geniální způsob nazírání jeho nepříčetné taktiky okolností, které vyčleňuje, aby uspíšil jádro jedné generace a zharmonizoval jeho tendence, ač sám je rozorá a rozvibruje tím způsobem, pro který je nevýslovně zaujat. Přelétá a vidí stříbřité kónické odrazy na prsou, snad samice od Maldorora ve vydání komiksovém, nezačleněna do běžné produkce, či holografické stripsy, jež běží podél zdiva industriálních ploch, na nichž se odehrává neurofunkové peklo, které zavinilo, to že ten kdo vyběhá rave, je štastlivcem mého příběhu.

Jak již bylo předsevzutu, vzáno za zřetel intencí a imanencí, celé to neurologické leporelo těchto kvantových skoků je výsečné a automaticky působivé, píšeme v bodech, od kterých jdou konce, praktická tvorba, výsostná pobavení na špičce hlubin noci, vytržení a exterze, exteriorizace myšlenky, sdílný plagiát jevištního lidstva osekávaný při nejbližších příležitostech,
při plesové sezóně všech příšer , které se zrodí prostřednictvím naší mysli, veletoků pro které dýcháme a pracuje ve špičce obžerství jiných, však pro tento život bych dal vše za to jaký je, občasný verš a manifestace románu ze scifi prostředí, kde není kde začít, ovšem něco prozrcadlí něco a celek se suprafonuje do tabulek, podle nichž se bude v budoucnosti řídit doprava a války, války se v budoucnosti budou řídit podle zřetelů diplomatů bez zábran, kohout a zvonec vodíkového půstu ! uUUhuuááá! Skládačka labyrintů a toboganů představ po kterých levitujeme za gymnastických pozounů a trumpet klasické levičáčké prasárny !

A tak na nás některé noty zkoušejí němé postupy, vyjadřuje se Ave maria ve slovníkové hudbě, jediná z jednotlivých frikcí je fraktální spirální mé mosazné povahy, kam spadla má duše při mnohočetném užívá Salvinorinu, ovšem ona destilovaná povahy nepříčetné frakce je plnoprávná, zplnomocněná svézřivého zrna a azurové oblaka moří vidí jasně přílivný dech tisíce sluncí nad parcelou soch, které milujeme pro jejich nadčasovost a nehybnost, ač kouříme to svinstvo na jejich pohřbech a lámeme chléb ze svatých kádí očividné křivdy.

Další kontrapunkce směřující k masivním oddílům práce detailnů, věčné skice nedokončených partů a intermezzí vět, vsuvky náhodných kapitol řetězící pasáže světa, nové objevitelské posuny planet, objevy v metelurgii, astrofanii, geoinženýrství oběhových soustav jinosolárních a hudba dalekých lávových posunů Marsu, vše v klasické vstupence pevného hřbetu, jak vykasavě lákající panstvo mého schodiště do varny nebes, z níž sestupují tigří indiáni, aby zapálili svět pro jedinou masu, z níž se valí tento koncert, který žiji a prostupuji jako svéhlavá postavička na konci dějin, kde atraktor mění konce skutečnosti-tvorné substance, dávající tváře večerníčkově esenci do toho disku, jíž je galaxie gladiatoří areny poplatná.

Vrátíme se do podbělné doby ranné fáze tohoto roku, jíž byl nejplodnějším exemplářem hravosti a superirity priorit, manifestací aspirací a střídavou lávou přílivů extenzifikační tvořivosti, pro níž dýcháme, neboť muž, jehož vědomosti jsou nedozírné, praví, že vizionář, průkopník Vědomí, jsi Ty !

A taky že ano, metabolizace jakostních principů vědomí vede ke skutečnostem ! Na blogu, jehož kořeny se píší jako apropriační fáze projektu tohoto roku, se píše alternativní historie budoucnosti, je to vytvořená mapa pro mnoho dynastí, mnoha set století a tisíciletí, až do dálného konce, kde všichni budeme losovat a stvařet konečný osud tohoto mezopotanického Meta-Univerza.

A tak se vracíme na začátek 'Jednou dávno v předaleké galaxii...' V jedné z oněch dynastií by mohl být umístěn onen svět, umístěn scénáristicky rovnou na stříbrné plátno, jednalo by se o scénář, který by propojil doby a místa vzdálené miliony let, ambiciózní ostrostřelec ve vnitrozemí dětské touhy, popsat a zdokumentovat Vesmír jak k nám promlouvá a jak jej zrcadlíme, miliony let napřed v plenkách naší Imaginace, která je beztak veškerým zbrojem realit, přezimujících v jednom z fikčních světů a metanarativů mimozemské Touhy.

---------------------------------------------------------------------------

3. Neodpojitelná zcizení hledající podstaty

Toltécké dny propadli loterii blažených zesnulých, neboť řád se zkusmo poohlédl po alternaci jepičích dílečků další, neuspíšené hrázky při přemrštěném vozkovy šibeničních vypětí noci. Jedno ze spojení stálo naproti důlnímu průmyslu palčivě ramblující mozkovny - zbrojní průmysl reality atakující dotyčná slova - zbroj skutečnosti mající význam jen souznačný a provokující - tkadlcové hry s čarodějnickou expanzí tmy - tkadlecovny Handelovy hvězdné Sarabandy - Hledal diasporicky sporé oděné chiarescuro protržené do jiterného tance Nirván - Inspórické kremace svařovaných tele-sakur a příští výplavy filigrálních satori' - Tak si směl počít samotný vlas exklamace, aby tvá kartografie mysli neby zrewindována, zasuta pleněním backwards, až k lidomilům tvé ostraizační pece.

Vidím tu dvě pomůcky ke hledání podpatků podstaty opravdové písně popu, řízlé punkem s horkotonážní tři dé pohádkou a básnickou esejí v próze tavenou do sci-fi kůrečky a poté další imanence nedávných šílenství nepříčetné můry členěné taktikou okolnosti , je to jazyk jahughama vršený již organizovaným a umělecky vyvolaným šílenstvím avantgard dvacátého století - žádná odkryvná působnost v této nové škváře noci.

---------------------------------------------------------------

4. Jedná se o význam doby

Hledal jsi ideu
Dítě této generace hledá hudbu na steroidech
Aby ukojilo svůj drogový apetit

Vchází do paláce elektronické produkce
Slyší Bachovy Masterpieces vytvořené dříve
Sonický hemoglobin a mimozemšťané

Kontemplace nad Boží inspirací
a Géniovou divinací
v níž spočinul Duch

Ve skutečnosti nerozdělitelné aspekty jediného
které se tříští mezi sloupy intelektu
a straší vývojové frakce evoluce

Amébové se teleportují do tance
starší historická údobí vyplňují lávová pole
3D vizuálních reprezentací v obrovském výukovém formátu

Musíš být masou hyperkritických mušek
Aby jsi doznal fontánu formátů pro nový věk
A stále věřil že víš co je Život

Ona aparatury z hvězd
Mazlivý cirkus tří planetárních kopulí
podlaží nad sebou a renesanční fresky
Černé sténající slzy nejláskyplnější viskonzity beatu
A pulzující černé vibrující substance

Onen počátek příběhů
Odloupení božské jiskry
Stvoření mimodějných tvůrců
Aspektů hudební a matematické divinace

Onen podivuhodný snovač příslovců
Tvůrčí divonosé simultánní hravosti slovesných dat
Kdy po stvoření času koulíš znovu na mne oči zlata

A jiskry po jazykových jizvách kvádrů
Klenutých po jehlanech prostoru
kde uvidíš svět na špičce Beethovenovi Silencio

Dosedal na klavír s tak noblesní hluchotou
Že by jsi pošel po ultravioletovém hranolu
Kdy pluješ tekutým krystalem hor a mlhovin

A tvá Imaginace Ó Bože
Je svatá bula
Je to matka biblických Příběhů

Je to svět těl času
vyplňující prostor
na znamení pozorujících citů

Krápník i kráter
zvětšené oko tvých slibů
a milovnické gesta všech síní

Proroci milující žízeň
Básníci milující lásku
Vědci milující přesnost

Data milující data
Kvintesence milující reminiscence
Protiklady minulých milovníků harmonie

Ticha padající do dalšího ticha
Lidé slyšící nejvyšší prozřetelné
Lidé vláčející trny Elohimovi

První otočení poslední strany
Strana posledních otočení prvními
Sténavá pila otců pro sny jejich synů

-------------------------------------------

5. Pátrání po vlastním prámu

Hledání vytváří zápletky. Idea bledne když ji vykonáš. Idea je činem z pustin a setrvá na klávesách dlouhých stvořených vyvřených a vytrvalých.

Ten příběh byl o něm. Spisovatel a filmový tvůrce. Nezrozený, pracující na svých prstech, na malých zrozeních, na twistech okamžiku radosti, na jediném prostřeném srdci, které nezradí, aniž by se dotýkalo čelepí prachu hvězd, které tak pálí a jsou tak chladné.

Dlouho jevila se touha. Dlouho scházela k jeho dnům. Nežila v pohádce, všechno popatřila, jala se skloubit a byla jediným druhem scénáře pro skutečný příběh.

Fakt je, že dnes ležel na ručníku s ostrovem, ostrovem všech pokladů dětského dobyvatele, na míle vzdálen dnes od svých praotců inspirace, jejich kosti jsou střežené celou řadou dam, však pro tebe má zvláštní slabost, která si sebe jen namlouvá, proto si říkáš jak vše do sebe zapadá, bublinky jsou hvozdečky stoupající na hladinu jako medůzky, pulzující jako srdce plazící se po vědomí oceánu.

Ti dva dařbujáni švárných dýmů. Leželi na molu a rostliny i nich věděli, některé fáze světla volily jejich osud, rozklad barev a kontakt oblohy duhovek, interference kruhů ve vodě a vibrující chaluhy substancí překračujících oční kontakt s akváriem akordoónů duše, jak později, téhož dne viděl mnoho ze astrofyzikální recese jeho budoucího charakteru, lazurkující lasery smíchu, bublající tygří pestrobarevný smích, když si hovňous z poháru pravdy kých.

Vidí jednotlivé barvy jeho rukopisu jako inerciální působnosti v lidech, které obývá, ve skutečnosti jeden člověk má mnoho malých lidí u sebe doma, osahává si vše a osvětluje. Viděl postavu toto božího tanečníka ve větvích,
toho pastora lidské fantazie, který měl, uvážíme-li celý vesmírný program, vstoupit dovnitř celé patálie a pročesat ireverzibilní radu konfesorů příštího dne.

O tom fázovém posunu revoluční události si dovolil přemýšlet dlouho na to, aby přivolal celou řadu implozí zájmu. A přesto se zdálo, že bájný předák se z oné drapérie zrcadlových rozměrů sálu ani nevrátí. Prořízen dvojitým dnem, pláten, blíživ se akuzativ příčestí plátna nad plátnem rotujícího gyroskopu velké podélné místnosti měnící se v elipsu celých rozpaků prostoru, blížív se do nitra hrotů pozitivity hmoty.

Dlouho prolehávané osmiřadí, vzpomínalo na houfné prince vycházející z něj, vycházející z něj děsivý obraz umrlčího tance, neboť na magnetové hoře se podepisují vrahové konečků odcházejících, mající hlavu převlečenou za rozmilou smrtku, hlavu nulové kondenzace duchovního vakuua, za smrtku ulovenou v odstřižku novin odhazujícího večerníčka.

Spojil zde roztomilou nevinnost se sexualitou nokturna, jemným klavírním doprovodem a metafyzikou horizontálních odvodů smrti.

---------------------------------------------------


6. Dialogy mezi tureckými tanci

"Ty jsi tou hostinou Stvoření, na které se Bůh pase.?
Ty jsi to bohulibé, lidské prase, velevznešené duchem.?
Jako Turecký záškleb Mozarta pochutnávajícího si na kuřátkách.?"

připomenul se otázkou jistý Arab. Posléze odešel, neboť dotyčný neodpovídal.

V kavárně mezi šestou a osmou ulicí.

"Je třeba znát dialog mezi tvůrcem a nicotou, intuicí a uhořením sil dechu
je znát jeho styl, žoviální deviant alchemické artilérie.
Totální vítr iluze, anarchie a neuchopitelné vyjetí smíchu"

Lidé se bavili napříč kontinenty a nevěděli, že je baví to, že si nemají opakovaně co říct, i kdyby měli na drátě boha, stále by viseli v meziprostoru a opékali svá jehňěčí a radovali se, že venku sněží a že umřel nějaký Amadeus, smutni, že již nevytvoří něco kosmicky harmonického.

"Zde autorovi ukápla slza a píď semene. Je nezpůsobilý, temně pustý, jako kráter opuštěných a zlomených lidských srdcí. Trochu páchne tajemstvím, jako golem, robustní rozkoš s procházení malátnými stěnami, krysař s píšťalkou osudu, kletba levitující nad trsátkem šňupnutí kulinářsky dobrého offsidu energie. Sindibádův hostinec na zamrzlé obrazovce mága, jdoucí siluleta argonautů časioprostoru z pícky jogína v kápi Lawrence z Arábie, Viktor čištic v převleku Teletubies."

Bavili se o poslední vraždě:

"Je to smrtka z devíti postav pražského orloje, v masce sjetého večerníčka, bazilišek v klopě růže malého prince - rychtář rozparovač v převleku veřejného šaška, na zapomenutém náměstí, kde antické přízraky soch hmatají lebky smrtelných bezčasí"

O udavači prázdných míst ve městě:

" Místo elipsy z gloriol tance nekonečna, místo vavřínového listu, vřesové jho kanadského javoru a lístky šalvěje, stvůrní rez v potoce, ložiska a šlahounky šalvějových výhonků - sochy antických předků hrajících šach jejichž figurky jsou postavami chimér, lebkami hmatajícími krev Básníka Bezčasí"

-------------------------------------------------------------------------

7. Podloží autonomní situace

Říkala jsi matka bezhlavých:

"Musí to být dávná postava, čmuchající sůl z ran odřezaných na podešvu Maldororova masa - kde dávná viněta reality dává vzduchu prostoru námět na moderní mýtus o začarovaném kruhu psyché a dvojdomé renesanci lásky, tančící v záři pozlátek proto, aby zastínila pouhý vedlejší produkt pravdy, který máme všichni tak utiskovaně na očích a která lije hnijící pach civilizačnímu krku, rakovinou vdaného srdce za nenávist, roztřílené zdivo touhy, bájeslovci bojící se vteřin neopakovatelnosti, které nestvořili dvakrát po sobě, toho, že by mohli podobě neopakovatelnosti sami se strachovat, jako sloužící umlouvač Mefisto, krev stínu člověkova turbanu nad mrtvolou jeho předků!"

A tak vlásečnice promlouvala ke spirálnicím

" Ta ona tvář tvé autenticity je tvář neviditelného bojovníka, zpívající árijka dechuplavné vítězné divany, bojovníka pod mikroskopem skrytých šablon a cvičení ponoru myšlenky"

A stálá dynamická modulační křivka zemského hlasu:

"Po špendlících ani křivky na tváři temných
na tváři vyzpívaných bytostí
na tváři ozřejmněných volajících roku"

----------------------------------------------

8. Gramáž luny, piáno noci

Jako nedocenitelný bůh plného jádra kreativity
překrásného lůna ve znamení krásné vany Času

Superdvojplošníků ploštic
a vodivé soustavy líných produkcí starého Strakapouda

Stejně tak si přál
aby se u jeho dveří
zrodila postava v dlouhém a nasládlém plášti
teplé bílé a růžové

Na hlavě by měla klobouk
svítící ve tvaru spirální galaxie
v ruce pak kord tajemství

V dlouhém plášti by vypadala jako Einstein
v těsném Napoleonově kabátě
s hvězdami malého prince na ramenou
stíny mimozemských apeiromantických šál

Stoupl by si před vás
akustické holínky s krásnou naléhavostí
přicházeje s ním ztrácející odkaz
mravoličné příčetnosti

A pak jako ze snu
či z knihy by mluvila
postava kterou miluji

"Přicházím na tento svět
jako čtyřrozměrný základ,
fyzický a metafyzický základ
paranormální aktivity Cosmu"

Čtyřikrát by mrkla
ve třech taktech setiny
a fuga i tokáta od Bach
by doplnila mezeru vodoměrkami
až vše by sfoukl jazz

"A stojím zde
protože budoucnost
mne diagnostikovala superschopnost
sebe-organizujícího mozkového trustu"

"Není to krása umění ovládat čas
je to boží ohledávání minulosti
v němž se přes přítomnost rodí
znalost budoucího nebo jeho
polohovatelné aspekty muzikologie Budoucnosti"

A potom vodoměrka komunikovala s hudbou
a po všech těch rytmech v hloučku rybiček
vracejících a rozprchávajících se zpátky
na místo a pak zase v kruzích zpátky

"Jsem nahá energie
kombinovaná mým senzóriem
modelovým perpetuem
solární přestavky akreačního disku"

(Prohlášení amputovaná a rozlišená v mé první sci-fi/parody knize)

-------------------------------------------------------------

9. Zrod pláště, silulety a hran.

Už byly lidstvem načrtnuty i jiné postavy.
Architekti, mágové, juxtajubilenti,
i pionýři Imaginace se zabývali
oním tvůrčím zlomem,
lomenou notou zlaté kýly století.

Ovšem žádná nedošla do dveří
s takovou vervou jako Bataliónek
(Přesměrováno na Salvairos!)
bratříček holografického monstra Mephista

Objevuje se na obrovských tanečních párty
a vchází do duše slabým, osamělým a prázdným lidem,
do duše, hledá spáry a spásy převtělených gest
a podobnou mimiku rytmické aritmetiky ohně.

Ve světle jiné pastvy,
stín jejího kostýmu hoří,
znaechává spálené průrvy ve všech druzích
pozemské diverzivní dimenze
---> starého ráje plného
korporátních mrakodrapů

Z jednoho z nich se udělá zlatý důl
a nevinné dítě z koutky Jokera
má chuť si s břitvou hrát

-------------------------------------------

10. Nyní se střižna pootočila

Na samotné straně stvoření
Dítě jak nevýslovně krásné
a temnotné živelně odrazivé

A tak se vytváří vztah tvůrce a postavy
a pokud je Imáginárium živelné,
jdoucí a prolamující hraniční údolí představ,
podporující zásadní příběhové oponenty doby,
nezbývá než nasadit nejtěžší kalibr,
poslední zůstavené nůžky,
zanechávající ustřihnuté plátky dechu
míjejícího zřetel.

Je to opravdu rozcuchaný kukuč malého prince,
v očích má zabodnuté zelené špendlíky,
kolem černý stínová hvězda, s cípy zakončenými jako zmijí dvojjazyk,
stínová hvězda s rozjetými cípy nohou o půl stupně spánku.

Kolem úst roztáhlý podlouhlý bumerang,
černé tečkování do stran jako dva plameny,
klobouk Billa Hickse a Lautreamontův motýlek.

Primář a hrob první mrtvolky beatu
Novozemský tichošlápek z paláce zlých nočních můr
Akustický rozvadeč štávy pro milodary z tvůrčích ohňů nebeských

Kukuč jako plameny stojící zář,
silné a řezavé hroty vlasů,
kapsy se šikmým náprsním lemem,
pod ním červená nášivka Maldoror,
barva tvídová až zeleně-fluorecenčně-fialová

Zelená záře mystického květu,
prsten z pece horizontu věštby,
sametově lemované rukavice z leguání kůže,

Rozčáfné pruhy, strije,
postava vyhozená z fraku,
zdvojený motýlek, dvě elipsy létajících osmiček,

Zvednutí krční límec dozadu nahoru,
jako šaramantní poklona za pyšného
a ďábelsky prohnaného bastarda

Klobou ve tvaru černé díry
na všechny prázdné a ubohé
lidské myšlenky

Mindreader - čtoucí myšlenky
za pochodu

Jasnovidec a trochu padlý netvor,
ještě anděl, ještě démon,
čirý, prohnaný, tvořivý, lidský.

------------------------------------

10. Minulost - geneze titulu - nadčasovost

Minulost - ze kterého je Salvairos století ?
V jakém je vztahu se šibalskými síly Salvinorinu,
Maldororovské Ducassovi Poezie zrůdně krásné obludnosti
a věčných toulkám malých planet malého prince ? ( zatím znetvořeného lidskou rasou a její zlou noblesou)

Co k tomu koloritu dodává temný přízrak spravedlivého
jezdce apocalypsy Billa Hickse ? a kovový tech- neurofunk 21. století ?
Je to přísluční konceptualizační ligu konceptualistů hardcoru 21. století?

Je nevýslovnem, neuchopitelným ve svém vymezení a zjevení.

- Zrodil se někdy mezi první Jungovou knihou o alchemii,
dobovými myšlenkami na Maldorora na jevišti, plátně, filmu
( odtud už jen krůček k linii hororů a parodií nové doby)
a tajemství Duccasova květenství a výbuchu Hirošimi

Mezi aktivitou světských a profánních nikláků
když strach hladil tvé dvířka a maska nebyla k mání
tam přicházeli archetypy za špičky rtů jiných
a ozývala se potřeba být tím silným
démonicky krvavým nádherným tvorem

Jeho úděl je nevyhnutelným poselstvím
umění božího hněvu smíchu
a sounáležitosti se živelným terorem

Část vibrujících substanciálních vlasců
má měnlivé vlastnosti, dlaně, tváře, uši,
je v nich náboj promněňující okolí

Kudy se prožene, zůstává za ním,
jen psychedelicky spálený dech
(má v oblibě jistou superkyselinu,
mýtické psychedelikou, které mu udržuje
myšlenky i vlasy zdvižené)

Sžíravý panák rozmazaných silulet,
dávných pařížských, pražských
a londýnských přízraků

. Ta neurvalá bublavá kostrbatost jeho vtipu
a hrdelního eucalyptu smíchu -

- Je hříčkou masky
hudební chodící oratorium na krev
za černé svědomí lidsstva

Šílenou spásou
všech světlých nocí
chimérických stahů naděje.

--------------------------------------

12. Jeho oblíbené prostředky, toulky, vlastnosti, záliby...