Bolest

Ach jo, je tu pořád. Ta bolest. Ta strašná bolest, která nejde zastavit, ikdyž si to moc přejete. Já už se nechci trápit dál, ale ta bolest mě přemáhá. Z očí, i přes mé snažení nedávat nic najevo, mi teče stále více slz. Těžké je překonat sama sebe a snažit se tvářit, že se nic nestalo a nic či nikdo vám neublížil.Potřebuji se z toho vyplakat, ale co pak? Budu klidně a vesele dál žít? Zapomenu? Stratí se ta bolest co mě tíží? Ne. Ráda bych nad všim mávla rukou, ale to nejde. Je to moc těžké. Aspon pro tuto chvíli. Pořád tu bude to, co tu bolest rozpoutalo. Zrada. Kolik lidí jsem zradila já? Určitě mnoho. A ted se mi to jen vrací. Ted vím jak zrada chutná. Je velmi hořká a bolestná. Myslim, že ji zažil každý, ale bolí podle toho, jak moc silné pouto jste k člověku, který vás zradil měli.Pokud bylo velké, silné a pro vás nekonečné, pak to bolí nejvíce. Já zažila tu největší zradu, která se nedá odpustit. Čas všechny rány vyléčí, ale malá jizva vždy zůstane. Dřív nebo později vás možná popadne chut pomsty. A s tou já souhlasim. Jak se řiká:Pomsta bude sladká!