Po posledním výdechu

4. slohová práce

22.5.2007

Po posledním výdechu

Osnova:
1. Jaká je smrt?
2. Po posledním výdechu
3.Závěr

Již ve své dřívější úvaze jsem nakousla poslední větou toto téma. Co je vlastně zač, ta smrt? Přijde pro nás snad proslulá zubatá s kosou a setne nám hlavu, nebo se zjeví jako blesk z čistého nebe pohledný mladík a posledním polibkem nám odejme duši – a tím nás odešle na onen svět? Přiznejme si, děvčata, že ta druhá možnost by byla bez pochyb příjemnější – pro chlapce ovšem už méně.
Ach, ale dostáváme se k druhé otázce! Co nás čeká po samotném úmrtí? Některé kultury prosazují reinkarnaci, jiné zase, že se dostaneme do nebe či pekla. Avšak se také nabízí možnost, že naše tělesná schránka bude v tom (ať už to vyzní jakkoli...) lepším případě zakopána někde pod hlínou v zemi uvnitř rakve se sametovou výstelkou (Jak božský poslední odpočinek), zatímco duše bude poletovat po světě a nahánět hrůzu jedincům, kteří ty bílé či černé „obláčky“ občas zpozorují.
Pokračujme dále. Takovou tou „dospěláckou“ teorií je, že po smrti není nic. Pusto, prázdno. Další otázka: Co to je... nic? Vždycky je něco. Vezmeme si příklad: Někdo vám cosi řekne, vy ho tak úplně nevnímáte a zeptáte se: co? A on na to, že nic. Ale to byl trošku zcestný příklad.
Víte, vážně netuším, co nastane po smrti. A asi se to ani nedozvím. Ale je krásné přemýšlet nad něčím tak záhadným, tajuplným a asi i na věky věků opředeným spoustou neznáma. Ovšem jednou ukojíme svou zvědavost – a to právě v momentě, kdy sami překročíme ten pověstný břeh mezi oběma světy ruku v ruce se Smrtí.