trochu vedle....

když tu tak sedím a přemýšlím o náročném dni který mám za sebou, je mi těžko u srdíčka. Ten del nebyl ničím zváštní , ale byl depresivní i když se v něm našli chvilky kdy se člověk zasmál ale nebylo to moc od srdce:-(. Někdy člověk myslí na něco uplně jiného. Dnes třeba když jsem viděla svého bývalého ani to semnou nehnulo a přitom mně furt hyptonizoval pohledem já se přitom jen soustředila na tu hru. Hru kterou harji celý život, tedy už od svým deseti let , kdy se mí rodiče rozvedli.... Jsem depresivní osoba která neumí napsat jedinou hezkou věc, ale někdy když mám tu ,,svou,, náladu umím i potěšit . Navenek sem elký optomista, ale uvnitř tam uplně vzadu v koutě je ten pocit, který mě za jedinou setinu setiny ovládne a v tu chvíli jsem mašina na slzy, nechápu to , vždyť jsme jinak veselí člověk. Ale ten dnešní den na mně padl a zase mně ovládá ten pocit z toho kouta. Chi pryč, chci umřít, chci brečet, chci se smát a to všechno najednou. Jsem blázen který si nezaslouží žít. Ale uvědomuji si že vás mám natolik ráda že se od vás nemůžu odpoutat takže vás ani opustit, už nechci nikdy zažít tendle pocit, ale asi se tomu nevyvaruju. zajímavé jak se z úvahy o takové dni rozvine depresivní vyznání mé duše...