Proč padá listí?

Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad prostou otázkou : PROČ PADÁ LISTÍ? Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by se nad tímto zamýšlel... A přitom je to obdobné, jako u nás, lidských hříšníků.
Z malého semínka vyklíčí proutek, který s postupem času
a zkušeností sílí a vyrůstá v strom. Ačkoliv holý strom je jako pustý život. Něco chybí.
Chybí mu krása, která by okouzlila, chybí mu moudrost, kterou by předal, přes větve a listy - své děti, dál...
Až k očím, které vidí za obzory myšlení. Chybí mu poslání a zkrátka život... Strom začne plodit listy, k účelu svému, lidstvu, živoucím bytostem, které chtějí dýchat, a světu vůbec...
Listy žijí, dýchají, rozvíjejí se a vracejí svému stromu každý pocit - zpět do hloubky, pod kůru vědomosti. Stejný postup, jako u nás, uznejte sami...
ZROZENÍ - ŽIVOT - SMRT.
Tyto tři věci nás spolu pojí, tak proč si lhát a považovat se za pány tvorstva?
Stejně tedy, jako člověk stárne, stárne i list a také třeba den. Zplodí ho noc a ráno počíná žít svůj život.
Každý tento den je osobností, jediný a nenavratitelný.
Žije a večer umírá. Slunce se zalije bolestnou krví a
zapadá do dáli, aby nevidělo tuto zkázu. Nebe pláče,
nebo vysílá své služebnice, aby bděly a modlily se za smrt, nad kterou se nikdo nezastaví, neuvědomí si tento
osud, nezapláče... Nikdo nesepne ruce, nezvedne svou tvář k nebi, nemodlí se za den, který právě odchází na věčnost.
A list? Stejný průběh - žije, stárne, umírá... Naposledy
vydechne a padá k zemi.
Ptáte se proč končí tento život? Ještě se pořád ptáte??
Upřete svůj zrak směrem dolů, ke svým botám. Na vaší podrážce pláče list, který právě dožil svůj život.
Naplněn a přesto nepochopen...
Lidská duše, která nevidí do vlastního nitra, těžko spatří smysl... A stejně těžce, svou mělkou myšlenkou,
udrží list na svém místě.
NEZVRATNÝ OSUD, bludný kruh, koloběh života. A život se smrtí vůbec... Je to jedno.
Naplněn, či nenaplněn, pochopen, či nepochopen - skončí
pod lidskou botou, pod prahem vnímání...
Já mu pro jeho velkou duši věnuji, alespoň za sebe,
několik zamyšlení - nad jeho osudem. NEŽIL ZBYTEČNĚ...
Sní o klidu a pochopení, jako kdokoliv z nás,
našlapujme zlehka...
Kolem nás je mnoho věcí, které sice nelze zvrátit,
ale často stačí - zastavit, zamyslet se nad pouhým bytím - prozíravým okem, třeba i při cestě,
na níž nás do krve drásají trny, planých růží...
Proč krása bolí? ....

LIDÉ, BDĚTE !!!