Prohra

Každý z nás už jistě někdy prohrál. Přemýšleli jste však někdy nad tím, co prohra vlastně je? Když se řekne prohra, vybaví se mi nevydařený zápas či špatně zvolená sázka. A co nějaká špatná životní zkušenost, dá se také nazvat prohrou? Jak vlastně prohru vnímáme?
Představte si, že hrajete zápas, například v ledním hokeji, a prohrajete. Jak se pak cítíte? Jste zklamaní. Snažíte se najít, kde se vyskytla chyba, vyčítáte si, že jste přecenili síly, nebo dokonce začnete svádět vinu na druhé. Proč však lidé nedokážou přijmout prohru bez zbytečných pochyb? Vždyť si přece stačí říct "Byla to jen hra" nebo uznat, že soupeři byli prostě lepší.
Někteří lidé rádi navštěvují sázkové kanceláře, vsázejí do různých her, kupují si losy, hrají na automatech nebo ruletu. Zajímalo by mě, proč to dělají, když stejně ví, že výhra je málo pravděpodobná.
Domnívám se, že mnohem horší je prohra v životě. V našem životě se přeci setkáme s různými životními zkušenostmi. Však je také pravdou, že pro každého prohra v životě znamená zřejmě něco jiného. Pro někoho je prohrou, když ztratí blízkou osobu, když se nedostane na vysokou školu, pro někoho již zmiňovaný nevydařený zápas či sázka na špatného koně.
Říká se, že prohra není stav, ale jen pocit. My však vnímáme prohru jako něco tragického a smutného. Hodně jedinců se s ní nedokáže vypořádat. Ale proč? Proč nestačí přiznat si prohru a jít dál? A co děti? Jak zvládají prohru? Myslím si, že malé děti prohru neznají. Jejich dětský svět je totiž hrou neustálého poznání. Učí se novým věcem, poznávají svět v různých barvách, a jakmile narazí na překážku ci na něco, co se jim nelíbí, začnou brečet. Dětský svět je prostě jiný, hezčí...
Celý náš svět je přece plný překážek, a kdo je umí překonat, má vítězství. Nemůžeme se vzdávat nad každou prohrou. Musíme se naučit chodit v různých situacích. Nedovolme, aby nás strach z prohry vyřadil ze hry. Vždyť prohra je jen příležitost k tomu, abychom začali znovu a lépe...