Mé hlubší myšlenky

Před nějakou dobou jsem si myslela, že se dá dost věcí naplánovat a možná i očekávat, jak dopadnou. Jen tak pro sebe. Vědět dopředu, jak tohle bude, co se stane…
Ovšem časem jsem poznala, že ne všechno je tak, jak se zdá. Absolutně nic se nedá říci dopředu. I když jste si v jeden okamžik naprosto jisti, že například s tímhle člověkem můžete být celý život, nebo že vás přátelé vždy podrží, nebo nikdo z vašeho okolí nemůže přeci nijak vážně onemocnět, vaše rodina vždy bude držet pohromadě….
V další chvíli vám to život smete před očima. Nic z toho najednou není, jak se vám zdálo. Proč se stávají i ty nejhorší okamžiky pravdou? A proč tak náhle? Kdo za to jen může? Snad my sami…?
V životě každého z nás je spousta zvratů, ovšem my se nesmíme nechat ovládat ani smutnými, těžkými okamžiky. Musíme se je snažit překonávat! Od toho život přeci je, aby se žil. Proto si myslím, že i když se stane cokoliv, pořád bychom si měli důvěřovat a žít hlavně přítomností…Žádné plány nevydrží věčně, žádné vzpomínky už nám čas, který jsme prožili, nevrátí. Seberme se tedy a pojďme společně žít! A hlavně…nikdy nezapomínejme na své blízké a přátele…Protože je máme rádi a jen a jen s nimi má život smysl…Proto děkuju všem svým přátelům, rodině a lidem, kteří jsou mi velmi blízcí…Vždy budu stát při vás, ať se stane cokoliv!