Přátelství

Co je to vlastně přátelství? Má snad na to někdo nějakou definici? Není to jen pojem, ale je to cit a určité pouto. K přátelství by stačilo napsat jen pár citátů a bylo by tím řečeno vše. Jak řekl pan Emerson: „Jediný způsob, jak najít přítele, je stát se jím pro druhého.“ nebo „Přítel je někdo, před kým je možno myslet nahlas.“ Nikdo nemůže mít přítele, pokud jím sám nechce být. V přátelství, stejně jako v lásce, musí člověk umět brát, ale i dávat. Přátelství je o toleranci, porozumění, důvěře, ale také lásce. Přítel je důležitá osoba v našem životě. Není ani tak moc podstatné, kolik jich máme. Je lepší mít jednoho opravdového přítele než spoustu falešných. Přítel je někdo, komu můžeme zavolat ve 4 hodiny ráno a víme, že bude-li moct, pomůže nám. Někdo, kdo zná všechna naše tajemství. Někdo, kdo o nás ví všechno, a přesto nás má stejně rád. Někdo, na koho se můžeme stoprocentně spolehnout a komu důvěřujeme. Když o tom teď tak přemýšlím, zjišťuji, že mám hodně známých nebo kamarádů. Ale přátel? Kolik je lidí, kteří mě opravdu znají? Kolik lidí a naopak s kolika lidmi se přátelím já z nezjištných důvodů jenom proto, že je mám ráda a chci s nimi trávit svůj volný čas? Dobře, možná jich není mnoho, ale zato zase vím, že jim můžu věřit. S přáteli zažíváme různá dobrodružství, první lásky, zklamání, štěstí a radost nebo jen věci každodenního života. Sdílíme s nimi nejen to pěkné, ale i starosti, které nás trápí. Přátelé nás dokážou v těžkých chvílích podpořit nebo pomoci. S osobou, kterou považujeme za nejlepšího přítele, musíme mít něco společného, ale na druhou stranu musíme být alespoň trochu rozdílní. Vlastně se i někdy divím, jak někdo, kdo mě zná velice dobře, jak může se mnou kamarádit. Přes všechny moje špatné vlastnosti. Nevím, snad proto, že nějaké ty kladné stránky to vyvažují. A to už jsme u tolerance. Nikdo není bezchybný nebo snad perfektní. V přátelství se musíme tolerovat a důvěřovat si, ale stejně tak i v ostatních mezilidských vztazích. Jestliže jednou ztratíme důvěru v druhého člověka, už se těžko navrací zpátky. Proto bychom si přátel měli vážit a nebrat je jako samozřejmost. Přátelství se musí pěstovat a neustále upevňovat. Nezáleží na tom, co řekneme nebo slíbíme, ale co doopravdy uděláme a jak moc se dokážeme pro druhého obětovat. V přátelství nemůžeme myslet jen na sebe. Přítel nás určitým způsobem změní a ovlivní, a proto na něho nikdy nemůžeme zapomenout. Na závěr jeden citát od Waltera Winchela, který vše vystihuje – „Pravý přítel je ten, který přichází, když ostatní odcházejí.“