Zpověď

Nechci být tou za kterou mě považují. Chci být svá. Nechci se stranit kolektivu, ale zatím jsem nenašla ten, který by mě přijal takovou jaká jsem. Nejsem otevřená a přestaňte mě všichni přesvědčovat o opaku. Vždycky když se pokusím být upřimná, dostanu od života přes hubu. Nemám černé úmysly, jenom mé myšlenky nejsou tak čisté jak se zdají. Nechci ubližovat lidem kolem sebe, ale musím chránit tu zranitelnou holku ve mě. Nemám zájem na tom abych někomu lámala srdce, ale když mi neřekně, že mě miluje tak má prostě smůlu. Jsem blbá a nepoznám to. Umím se červenat, i když vypadám jako ostrá holka. Mám city, i když se tvářím jako ledová královna. Chci milovat, ale srdce mě vždy zradí. Mám svou čest, ale každý si myslí, že ji může pošlapat. Nechci být zlá na lidi kolem, ale když oni si to někdy opravdu zaslouží. Taky bych chtěla někdy slyšet "miluju tě" od člověka, který mě má rád. Proč mě někdy neobejmeš? Bojíš se snad, že bys mě rozmačkal? Ale já nejsem z papíru ani z cukru. Nerozsypu se když prší. Miluju déšť. Chci ti věřit, žes mi nemohla napsat, když jsi byla pryč, ale mozek mi to nedovoluje. Roste mezi náma zeď a já ji nechci bořit, protože mě před tebou chrání. Tváříš se jako přítel, ale doopravdy mě pomlouváš u lidí, které mám ráda a oni se mě nezastanou, protože jim nestojím za tu námahu. Kroužíš kolem a vysáváš mou energii jako krvelačná pijavice. Pořád víc a víc. Proč se ti jen nedokážu bránit? Copak ti nedokážu říct "dost!" ? Vymazat tě z mého života, to bych si teď přála nejvíc. Jenže to nejde. Už ses moc chytla v mém srdci. Které je větší než se na první pohled může zdát. Neotvírám ho jen tak někomu. Jsou prostě lidé, kteří k němu mají klíč a ani no tom neví. Někteří toho zneužili, ale já jsem se z toho oklepala a jdu dál. Za sluncem, za láskou...