Malý chlapec na velké škole

Jak jsem byl dospělý když jsem šel po těch schodech! Scházel jsem tři schody školy na Janouškově ulici a naposledy jsem se otočil. Pohleděl jsem po devíti letech na budovu poprvé ne jako student, ale jako svobodný člověk. Já a mí spolužáci jsme plivli na hladký, ochozený mramor a zakončili tak jednu životní etapu. Jak jsme byli dospělí!
Přijímací zkoušky byly za námi, přijetí na gymnázium jisté, čekali jsme na nové spolužáky, na novou třídu a na neznámé lidi s divným povoláním – na středoškolské profesory. Jak nám to oslovení připadalo divné! Rozlučák, první velká pitka, a pak září, dnes již zamžené vzpomínky – Mirek, který podával ruku celé třídě: „Já jsem Mirek a jsem z Kralic,“ hospoda, připadal jsem si velký a dospělý, jsem přece středoškolák, výkvět národa, jsem gymnazista! Opájel jsem se tím neznámým pocitem, chodil jsem po školní budově a cítil jsem se malý před velikostí prostor, před skrytou mocí Gymnázia, cítil jsem se pokorný před shlížející bustou bývalého ředitele školy a před pamětními deskami. Bál jsem se našich profesorů, některé nenáviděl, některé zbožňoval. Byl jsem si nejistý novými poměry.
Prvák letěl jako voda, žádné očekávané změny, čas plynul stále stejně hladce, opět jsem se nemusel učit, zjistil jsem, že občas nemusím přijít do hodiny. Hospody a oslavy a pití. Lyžák, hezky lyžujeme, tehdy se mi zdál jako vrchol světa. Dnes si ho nepamatuji. Prvák končí, velká slavnost na konci roku, a druhák je tu – stále skvělý, stále nádherný život, znám třídu, o každém vím kdo je a jaký je, či si to alespoň myslím, profesory mám prokouknuté. Brzy zjistím, že nemusím brát školu tak vážně jako doposud. Výtvarná výchova přestává v mé docházce existovat – o rok dříve než na vysvědčení. Nic neřeším, svět je tak báječný... Taneční jsou tu a připadám si strašně dospělý, když vedu vedle sebe dívku. Tancuji, nejde mi to, ale nic nevadí, jede se dál. Jeden dlouhý sen. Biologický kurz a to je teprve skvělá zábava. Týden v chatkách, člověk večer neví co dělá a ráno se na to snaží vzpomenout.
Třeťák. Uvědomuji si chybu, že nebyl lyžák ve druháku – o kolik lépe bychom jej prožili! Ale nevadí, vynahrazuji si jej sporťákem. Na začátku třeťáku vzpomínám na prvák – jak jsem byl malý a hloupý, jak jsem řešil nepodstatné věci! Na konci třeťáku si říkám, jak jsem byl hloupý v druháku při tanečních. Co jsem zkazil svoji neschopností, co již nelze odčinit... A zároveň přemítám, jak jsem příliš myslel nad nedůležitým. Jsem stále stejný, ale vidím to jen zpětně. A přitom se tak měním! O prázdninách soukromá voda s kamarády. Klady, zápory, chlast a sport. Najednou je vše pryč. Dnes je vše historií.
Čtvrťák. Vše je špatně. Konec snivých dnů. Zašlo slunce a mě došlo, že střední škola se chýlí ke konci. Jak jsou lidi k čertu hloupí! Proč nemyslí dopředu, proč si neužívají zavčas, proč neví, o co zítra přijdou! V prváku se čtvrťák zdál v nekonečnu, dnes je prvák včera prožitý sen. Proč? Proč je vše pryč! Zmatek a nervy – chápu, že život není jen o zábavě. Musím se učit – dosud nepoznaná věc, opravdu se muset učit, neskutečné! „Dnes nejde jen o slovíčka, dnes nejde jen o písemku z dějepisu, o pár rovnic v matematice, dnes jde o život,“ říkám si a zoufám si. Všechno se ztratilo beze stopy v šeru a zůstávají nám jen sny, zpola prožitý život, vybledlé barvy zašlých obrazů a zvuky z poškrábaných desek. Konec. Za tři týdny je zkouška dospělosti – proč dospělosti? Jsem malé dítě, kterému sebrali hračku, jsem zatracenec po ztrátě paměti, jsem bez minulosti a budoucnost je temná a nejistá. Je mi špatně, pomyslím-li na maturitu – je mi špatně při představě, jak sedím před komisí a hlavou se mi honí: „Proč jsi se hňupe neučil?! Proč! Proč jsi se flákal, proč’s to nechal dojít tak daleko, proč jsi měl tak málo času? Sám sis nalhával, že nestíháš, a hledal sis jinou zábavu!“ Umírám beze smrti jako novorozenec bez života.
A přitom... přitom jsem asi skutečně dospělejší než dřív. Vyrostl jsem. Vím... vím že za měsíc bude pro mě zkouška dospělosti směšnou hříčkou, a za půl roku budu vysokoškolák a budu si říkat, jak jsem byl hloupý a malý na střední škole. Budu se totiž cítit dospělý...