Toužíme

Lapeni v okamžiku mezi temnotou a světlem, hledáme nenalezitelné. Bolestně si uvědomujeme bolest a strach, jež nás spoutává. Toužíme vzlétnout k oblakům, avšak, žel bohu, nám chybí křídla. Toužíce po všem, nemáme nic. Rozervani ve vlastním bytí. Stále hledáme cestu, jak vzlétnout. Toužíme letět až k oblakům a ještě dál. Toužíce dotknout se hvězd a poznat nepoznané. Toužíce po svobodě, zároveň se jí bojíme. Uzavíráme se do sebe a hledáme odpovědi na otázky, na které odpovědi neexistují.
Pozorujíce východy a západy slunce myslíme na to, o co jsme přišli, ale zřídka kdy se ptáme, proč jsme o to přišli a nechceme si připustit, že jsme o to mnohdy přišli naší vinou. Sledujeme ubíhající čas a toužíme ho vrátit zpět. Toužíme změnit minulost a znát budoucnost.
Chceme tančit v dešti a být šťastní, ale nejsme ochotni pro to něco obětovat. Toužíme po dotecích, polibcích, lásce. Toužíme chytit někoho za ruku, obejmout ho a říct mu - mám tě ráda. Avšak bojíme se otevřít své srdce ze strachu, že budeme znovu zraněni. Lapeni v temnotě a zimě, toužíme hořet vášní. Chceme obejmout, když jsme sami a toužíme po někom, kdo nás pohladí a utěší, když se trápíme.
Jediné, co nám zbývá, je buď žít celý život v temnotě... nebo otevřít své srdce a riskovat, že příště klesneme ještě hlouběji ke dnu.