Holka

Holka. Úplně normální holka. Sedí v křesle, pozoruje televizi a připadá si tragicky. Je neschopná, nikdy nic nevytvořila a nemá žádný opravdový vztahy. Sedí, kouká a neví co dělat. Energii nevyužívá, ale zabíjí. Zabíjí jí v sobě a její výbuchy potlačuje téměř násilím. Odvykla si působit na okolí, takže teď sedí, vůbec neví co si počít, a svět okolo jí přijde bezmála neovladatelnej. Ten svět se pořád někam řítí a jí táhne s sebou. Měl jsi někdy pocit, že chceš aby se tvý tělo i s duší stáhlo do co nejmenšího bodu někde uvnitř tebe a zůstalo tam? Aby si ho už nikdo nevšímal a nikdo po něm nic nechtěl? Takovej pocit ona mívá často. Pokaždý když takhle sedí. Pokaždý, když se něco stane a i když se nic neděje. Vždyť ta holka ani neví kdo vlastně doopravdy je. Je mi jí teď trochu líto.