O pravdě, přátelích a skleněných očích

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Já říkám, že přítele poznáš, když mu řekneš pravdu. Právě kvůli ní jsem jich v poslední době ztratila dost. Bohužel. Na druhou stranu si teď o to více vážím těch, jež mi zůstali. A děkuji jim za to, že je mám.

Můžete mít kolem sebe spousty usměvavých lidí, s nimiž se skvěle pobavíte. Můžete kolem sebe mít relativně mnoho lidí, jež Vám pomohou, vyslechnou Vás, poradí s problémem... Ale zkuste jim říct pravdu. Nebo ji třeba jenom nazančit v nějakém vtipu. Nemyslím teď jenom pravdu o tom, jak jim sluší ten nový svetr (ačkoliv, někomu stačí i to), ale takovou která vážně nemusí být příjemná – naznačte chybu v přístupu ke studiu, řešení problémů, neshodám s partnerem či přáteli – a uvidíte, jak se zachovají. Že Vám do jejich věcí nic není? Ale jste přeci přátelé a jde Vám o ně. Navíc nikdo nechce, abyste jim svůj názor vnutili, stačí ho říct. Bohužel, mnoho lidí to nesnese...

A tak se o sobě postupně začnete dozvídat, kolik Vašich přátel už Vás má plné zuby, nemůže Vás už ani vidět, popřípadě vystát a tak podobně. Gratuluji, právě jste začali objevovat, jací vlastně Vaši přátelé jsou. Samozřejmě Vám to nikdo z nich neřekne do očí, to se všechno pěkně šeptá za rohem, nejsou přeci takoví jako Vy... Jací takoví? Povýšení? Hrubí? Zlí? Sprostí? Ne, jen upřímní...

Tak se s Vámi dál baví o počasí, oblečení, flmech, ostatních.... Ano, bavíte se a smějete jako vždycky a přitom Vás ten druhý nesnáší. Vám to neřekne, ale mluví o tom s ostatními. Výborně se Vám podařilo stmelit kolektiv a spřátlit některé lidi. Ovšem za tu cenu, že Vy mezi ně nepatříte.

Ale upřímně, pořád ještě byste o ty lidi, jež jste považovali za své přátele, stáli? Pokud ano, klaním se, máte můj obdiv. Obdiv, ale i pochopení. Někdy je težké smířit se s pravdou, že ztrácíte blízké lidi jen proto, že oni sami pravdu nesnesou. Jestli Vám, ale opravdu pořád chybí a chcete s tím něco udělat, můžete. Zkuste si s nimi promluvit. Sami, někde v klidu. A po pravdě. Pokud jsou to opravdoví přátelé, půjde to. A pozor, můžete se dozvědět i nějakou tu, ne úplně příjemnou, pravdu o sobě. Ale o tom to je...

Jestli jste si tímhle prošli a znovu získali skoro ztracené přátele, gratuluju Vám. Moc bych to každému přála, ale ono to bohužel vždycky nevyjde.

Nevyjde, jako to nevyšlo mně. A možná pak budete stejně jako já sedávat u okna či na balkoně a dívat se na vlídnou temnou oblohu. Budete se pak jako já dívat těma skleněnýma očima z nichž čas od času, třeba i proti Vaší vůli, nějaká ta křišťálová slza, co se roztříští o kamenný parapet jako prve Vaše ideje. Budete se dívat a v duchu se ptát hvězd proč, proč a kde se vzala ta chyba...