Ožehavá témata - svoboda

Ožehavá témata – svoboda

Svoboda – jeden ze základních prvků lidského života. Ti, kdo svobodu pokládají za normální, v ní nevidí žádný dar, ale podívejme se kousek do historie. Spartakus vedl gladiátory (otroky) za snem svobody. Nakonec byli poraženi, ale mnozí z nich dali život za to, aby ostatní mohli zažít alespoň krátký okamžik svobody a volnosti. Američtí indiáni nesnášeli život pod nadvládou bílých utlačovatelů a bojovali až do poslendího dechu, než jsme je zavřeli do rezervací. Černoši se ve válce Severu proti Jihu postavili na stranu Severu, která obhajovala zrušení otroctví a mnoho jich padlo. A co druhá světová válka? Národy se dokázaly spojit i přes vzájemné neshody, jen aby dokázaly porazit fašisty, novodobé otrokáře dějin.

Vidíme tedy, že svoboda je něco důležitého. Něco, za co je člověk ochoten i položit život, aby toho dosáhl, byť jen na kratičký okamžik. Bez svobody není života. Jsou lidé, kterým k životu v otroctví stačí jídlo, voda a postel. Ale ten, kdo zažil svobodu, se jí již nikdy nechce vzdát. Za dob tvrdého komunismu spousta lidí utekla přes hranice. Prostříhávali se přes ostnaté dráty, míjeli hlídky ozbrojené samopaly, vyhýbali se ostrým vlčákům a kulometným věžím, jen aby se dostali na druhou stranu hranice. A co ti, kteří takovému režimu sloužili? Věřili skutečně, že dělají dobro? Nebo se jim jen líbil pocit moci, kterou dostali? Moc zastřelit člověka, moc brutálně vyslýchat ve věznicích, moc křičet a nadávat a brát svobodu.

Bylo to tak se svobodou vždycky? Představme si Zemi. Opravdovou, prvopočáteční Zemi. Zemi bez továren a aut, bez letadel a ozónových děr, bez špíny a prachu. Nádhernou planetu plnou přírody a lidí. Jací asi byli tito první lidé? Byli svobodní nebo otročili? Jistěže byli svobodní. Dokázali vnímat nádheru přírody okolo sebe a krásu sebe samého. Dokážeme to dnes i my? Nebo už jsme jen materialisticky založení? Umíme se ještě vůbec upřímně radovat, jásat? Bez alkoholu a drog? Někteří z vás snad řeknou: „Ale já jsem přece svobodný člověk! Nikdo mě nezotročuje!“

Na to odpovím krátkým zpytováním svědomí. A co televize, u které sedíme jen ze zvyku, i když víme, že tam není nic, co by nás mohlo obohatit? Co cigarety a alkohol, kterým se tolik mladých lidí oddává, protože bez nich se přece není možné na diskotéce pobavit! Co muže nebo žena, kteří bez ustání střídají sexuální partnery? A co teprve lidé, kteří sahají po drogách nebo všelijakých prášcích ve snaze dosáhnout co největšího prožitku. Každý z nás je na něčem z toho závislý. Jsme tedy skutečně svobodní nebo jsme opět jen otroky? Někteří z nás možná ani neví, že jsou spoutaní, že na rukou a nohou mají okovy otroctví!

A k tomuto jsme byli opravdu stvořeni? Abychom otročili? Myslím, že člověk by se měl snažit žít dobře. Někdy to není jednoduché. Avšak jestli člověk nedokáže odolat ani lákadlu hloupých cigaret, jak chce pak zvládnout těžší zkoušky? Jak může vychovávat děti v silné, sebejisté a spravedlivé jedince člověk, který nedokáže odolat kouření, který třeba podvádí svou ženu nebo dělá ještě horší věci? Odolat špatným věcem nebývá jednoduché, zvláště pokud jsme si na nich vytvořili závislost. Ale bojujme s tím, nepoddávejme se tomu! Snažme se být dobrými lidmi, kteří vše konají k dobru ostatních. A k tomu slouží svoboda. Jestliže jsem svobodný, pak ničemu neotročím. Jestliže neotročím, pak je ve mne více místa po lásku, kterou mohu darovat ostatním.