Samota je prevít!

Samota je prevít

Každý člověk byl určitě někdy sám, nebo se aspoň někdy cítil sám. Je to strašné, je to pocit prázdnoty, z které není úniku. A když křičíte, jak křičíte, nikdo vás neslyší. Je to chvíle, kdy si připadáte tak strašně sami a i kdyby kolem vás stálo třeba deset lidí, jste tak malincí, že vás nikdo nevidí a ani si vás nikdo nevšimne. Ale je to tak? Ne, je to jen naše sobectví, které nechce aby nás někdo viděl a aby nás někdo utěšoval. Nemáte se na koho obrátit a nikdo vám nepodá tu "pomocnou" ruku. Samota není věc, která by se dala koupit či snad nalézt někde uprostřed cesty. Samota byla, je a bude, není to věc, ale pocit člověka, který se cítí osamělý. Je to "psychický stav" člověka, který cítí bezmoc a nemá se na koho obrátit. Přijde v tu nejnevhodnější chvíli, kdy ji zrovna nečekáte a máte pocit, jako by se vám hroutil celý život. Avšak bychom si jí měli na druhou stranu vážit, protože nám umožňuje, abychom se nad spousty věcí pořádně zamysleli a udělali si v hlavě pořádek.