Babička Čiperka

Dnes jsem byla na rovnátkách u zubařky. No a při čekání na vlak mě mezi kvanty lidí zaujala jedna babička, která byla asi velice stará. Byla velice malé postavy. Vlastně taková "pidimidi" babička. Seděla na lavičce a luštila křížovku. Já stála opodál a nenápadně ji pozorovala. Babička vždy napsala jednu odpověď, spokojeně se rozhlédla kolem sebe, usmála se a psala dál.
Radost z luštění, ale i ze života z ní úplně zářila. Má do té doby docela pochmurná nálada ze mmě zcela vyprchala. Stačilo vidět, jak se i starý člověk, který zdánlivě nemá nic před sebou, dokáže radovat z maličkostí. A právě maličkosti života mu dávají ten pravý smysl.
Jakmile přijel vlak, tak se má babička Čiperka zvedla, uklidila křížovku a s téměř tak štastným výrazem, jakoby vyřešila všechny trable světa, vyšla vstříc vlaku a v jejím podání určitě i novému dobrodružství. Ještě do ní stačil vrazit jeden aspoň dvoumetrový chlap s ne zrovna přívětivou omluvou, ale babička se na něj usmála a řekla, že se nic nestalo. Měli jste vidět, jak se ten zamračený muž usmál. Jak vidím, úsměv babičky Čiperky je nakažlivý. Poté se babička dostala do vlaku a já ještě oknem viděla, jak zase s nadšeným úsměvem vytahuje tužku a křížovku. Kdoví, koho svým úsměvem ještě stačí nakazit.