Čas přináší změny ve tvém myšlení......

Každý člověk průběhu dospívání se mění v jedinečnou osobnost, která vyniká svým charakterem.
Až v průběhu let, jak dospíváme uvědomujeme si jací vlastně jsme a uvědomujeme si, že aniž bysme se k tomu rozhodli, tak nás někdo vypravil na dlouhou cestu a to na cestu sebepoznávání.

Musíme překonat dlouhou pouť a nikdo z nás neví, jak dlouhá ta pouť vlastně bude a nikdo nám ani není schopný říci, co nás na konci této dlouhé cesty vlastně čeká a možná proto se nám po ní častokrát jde tak špatně.
Úplně nejhorší ze všeho je ovšem fakt, že svůj úděl musíme nést docela sami. A to z toho důvodu, že každý byl vyslán na svou vlastní cestu.
Když se ovšem stane, že potkáme někoho kdo se napojí na naší cestu a chvíli jde po stejné stezce jako mi nazvememe jej přítelem.
Takový přítel může jít vedle vás tak dlouho jak jen bude jeho společnost žádaná a může také posloužit jako berle a to zejména v těch případech když je cesta nerovná.
Ovšem k onomu vysněnému cíli nás jen těžko může dovést, nebojď ten si mi určujeme sami. A jak si tak dospíváme a přestáváme myslet na cíl našeho poznání. Tak najednou zjístíme, že se naše cesta řítí úplně jiným směrem, než jsme se ubýrali kdysi .....
Čas nás mění (myšlenkově i fyzicky), čas nás ovlivňuje, čas nás děsí čas nás fascinuje a čas nás vede.
Kde se dozvíme odpověd na otázku proč chtějí být děti dospělí a dospělí naopak .....

Dětem to přání čas splnil.... a dospělím ho taky splní..., jednou..., možná... někde tam nakonci...