Takový malý krátký vzkaz
Takový malý krátký vzkaz
Jednou jsem potkala člověka, jednoho z nemnoha. Možná ho znáte, je postižený. Jen tak si leží v nemocnici, každý den, už skoro dva roky (možná mi opraví až tohle bude číst). A já vím, že bude.
Dnes jsem s ním mluvila. Má krásnej hlas, i když někdy sotva mluví. Občas je do telefonu slyšet divný chroptění a pískání ze všech těch přístrojů kolem jeho postele...
Někdy je tu s námi na Literu. Pod jménem, které kolem něj rozprostírá zvláštní klid a vyrovnanost. ZÁZRAK (tak a je to venku)...
Nikdo nemůže splnit jeho přání. Nikdo.
Možná jen, na chvíli, dát mu sílu a energii. To si přeju. Jedno pohlazení. Slovem. Srdcem.
Dnes mi řekl: "Napíšeš mi básničku?"
A já se obracím na Vás.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Je z toho cítit krásné lidství a ještě víc skutečná krása ženy.Ale je lépe tato slova brát jako nevyslovená.
21.02.2008 14:40:00 | Jana Marie
Je to napsané s citem pro věc, líbilo se mi to. Musíš prominout, ale poezii moc nečtu, proto jsem se zakoukala ve Tvém autorském šuplíčku na úvahu. Ještě jednou díky za zaslaný vzkaz.
11.12.2007 14:08:00 | Aliwien
To co jsi zde napsala je velmi hezké.Víc dodat nemohu,opravdu ne.V jedné věci mě to přesvědčilo.
Lidé na Literu mají vysoký potenciál a na této stránce tvoříte skupinu kouzelných osobností.
Jsem rád,že jsem něco takového na internetu našel a že jsem mohl číst to co jsem četl.
19.11.2007 21:53:00 | Replix
Sedím tady u Literu,zahleděná do dílek, která mi něco řeknou i neřeknou,ale ono je tu okolo,cosi půvabného...něco co tam venku v tom chvatu nestihneš vnímat...najdou se tu báječní lidé Koprtinko... Zázrak?...děkuji, jdu jej navštívit...
07.08.2007 21:11:00 | Lota
... no jo ... když já chlapům básničky nějak psát neumím ... tak ho aspoň pozdravuj ... :-)
03.08.2007 11:48:00 | JardaCH