Rodina

Tak jsem včera byla u jedné mé kamarádky a povídali jsme si i s dalšíma holkama o rodině. Spíše o vztazích v ní a tak. Kámoška má mamku hodně náladovou a ta skoro ji nechce pouštět ven. Ale protože ji bude již za měsíc 18 tak ji to už ani neštve. Její sestra to bohužel, tak lehké ještě nemá. Zrovna když jsem tam byla udělala její mamka strašný virvál, jen protože se chtěla jít posadit na lavičku před dům. Bylo mi jí vážně docela líto. A tak jsem se jich zeptala jakto, že to u nich nedělají tak, že se domluví se svou máti na místě kde budou a kdy se vrátí, aby bylo jasné všem co chtějí a co je nutné dodržet. Jenže ona mi řekla, že s její máti se prostě normálně domluvit. Tak nevím. Pak jsem jim já vyprávěla jak je to u nás. To že jsme s mojí mamkou domluvené na tom kde jsem a kdy se vrátím a když to doržím tak, že není problém jít zase ven. Hodně to obdivovali a viděla jsem, že je i trošku mrzí, že to u nich není také tak. A má máma jakoby to vycítila mi zavolala s tím, kde jsem a kdy už dojdu, řekla jsem jí kde jsem a poprosila jestli bych u ní nemohla zůstat až do 8 a nebyl to žádný problém. Holky na tím ůplně žasli a říkali, že si nedovedou představit, že by se ony se svou matkou během půl minuty tak dobře domluvili. Byla jsem na nás tak trochu pyšná nebo spíš jsem si zase jednou uvědomila jakou sílu má rodinná vzájemná důvěra a domluva. Poté jsme si vyprávěli, že je mamka nechce pouštět večer ven a to ani když ví kde jsou. A já jim říkala že jsem kdysi taky nemohla chodit večer moc dlouho ven, ale že tak před dvěma lety jsme si s mámou řekli že dojdu v 11 já se vrátila ještě o půl hodiny dřív. A postupem času jsem mohla být venku až třeba do půl dvanácté, a to jen proto že mezi mnou a našima je důvěra, já vím že se musím vrátit v tolik a tolik, a protože naši ví že se v tu dobu vrátím není už ani problém se přes mobil domluvit na pozdějším příchodu a tak. Jsem hodně ráda, že je to u nás tak jak to je a až já budu mít děti chci aby nám to spolu fungovalo také takto.