Vysvlečená prosba

Co dodat.. Snad jen otázky podat a odpovědi do hrsti pochytat, znáte to s holubem na střeše, ale o co se tu snažím, jen se plaším a brečím v koutě, když oni berou tě a já proti tomu nemůžu a nezmůžu nic, a co víc.. odcházíš.. ? Jsem tam s tebou? Nechci být vzpomínkou pouhou, chci.. ale co já.. Odbila celá, musím do deště, smáčím ti límec, až slzy skápnou na věnec.. vavřínový.. jsi vítěz, jen mě neděs.. Dál si budem zpívat a zívat do rytmu kapek kapajících z kohoutku, je špatně utěsněn a zbyli jsme tu sami se svým snem o nás dvou.. Letíc nad Prahou, kráčejíc v uličkách těsných, tichých. Mlčí, jako my dva, jako naše svědomí a kdo ví, jak to zůstane nebo přestane? Oba sedíme daleko od sebe, myslíme na druhého, jsem si jistá, chtěla bych být čistá ve svých myšlenkách a krocích, ono se to vrací, potřebuju Tě.. Jen Tebe.. Je to jen nezvyk nebo nás to přestává spolu bavit, chtěli jsme toho zažít tolik, tak mě držte a vyřešte ty problémy za mne, já na to nemám, už usínám, uspáváš mě, jako vždycky.., najednou jsem bez Tebe, oheň mě zebe, nic mi nepůsobí kůži husí jako tvoje foukání mi na tvář.. A to mi chybí, chybíš mi Ty, jen si zavzpomínej na sonety pro Anety a klarinety, ale teď jsem tu já, tak se koukej a znovu foukej, nakonec můžu jen tiše vysvléct prosby, vrať se, pak uděláš z nich malé puntíčky, až nebude místo pro nic zamčené na klíč a zbyde otázka.. Co dodat..?