Co nevyslovíme...

Co nevyslovíme

Co bylo první, když jsi ji tam našel?
Nepamatuji se.
Strach?
Spíš lítost.
Nad ní?
Nad sebou. Že už nemám šanci jí říct.
Co?
Nepamatuji se.
Lžeš!
Všechno, co jsem kdy neřekl. Že jsem měl rád, když mi stříhala vlasy – i když jsem se vždycky bránil. Že jsem se chystal vydělat pro ni spoustu peněz. Že jsem se mockrát pokoušel nakreslit ji. Nikdy se mi to nepovedlo. Že jsem jí tajně vyhazoval nikotiny. Že jsem ji kdysi dávno přistihl na kolenou a dodnes nevím, jestli spadla nebo se modlila. Že jsem nenáviděl pohledy, kterými si mě pokradmu měřila a viděla přitom mého otce. Že jsem se jednou v noci vzbudil křikem; volala ze spaní: Špatně! Ještě jednou od začátku! Že nevím čí to všechno byla vina.
Neotáčej se, chci vidět, jak brečíš!
Nebrečím.
Lháři!
Zpívám.
To je totéž.
( Iva Procházková, Soví zpěv)

Při přečtení tohoto úryvku se musím sama sebe zeptat, proč lidi neříkají vše na rovinu. Proč se stydíme za své city.
Život jednou skončí- a to ví každý- tak proč neříkáme to co opravdu cítíme a když se to třeba rozhodneme říct je pozdě. Naši blízcí umírají každým dnem a každou nocí a my jen truchlíme. Proč neřeknout hned co k nim vlastně cítíme. I kdybychom jim měli každý den pětkrát říct mám tě rád.
Vždyť zítra může být pozdě. A když je pozdě, co děláme??? Vzpomínáme, vzpomínáme na vše co jsme tomu člověku mohli říct a co jsme mu neřekli, na vše co jsme nestihli…
Dovolte abych použila jeden citát: Život je jen otevření a zavření očí, je jen na tobě co za tu krátkou chvíli uvidíš…
Proč lidé takto mrhají životem, který je jen jeden. Je jen na nás jak si svůj život užijeme,- ano svůj život, pořád dokolečka( Neříkejte, že vy jste jiní!) každý říká: „ Já si SVŮJ život užiji jak chci.“- ale můžeme přece prodloužit i život někoho jiného, třeba když mu řekneme jednu prostou větu, nebo slovo. Jeho život bude zase o něco krásnější…

Úvahy mi moc nejdou, ani nevím jestli to úvaha je;D, ale musela jsem to říct, napsat a zeptat se proč…Víte snad odpověď?! Já teda ne!

(úryvek nahoře je z knihy Ivy Procházkové, Soví zpěv. Četla jsem sice kousek jen v čítance, ale moc mě zaujala.)