Co cítí

Někdo by o ní řekl, že je obyčejná dívka. Není. Ale ani na ní není nic zvláštního. Kombinace různorodých vlastností z ní dělá jedinečnou bytost. Všem pocitům vévodí zmatek. Nevyzná se sama v sobě. Ale to je normální, ne? Touží být středem pozornosti. Ne všech, ale třeba jen jedné osoby, která ji něčím zaujme, stane se její „oblíbenou“. Není to to správné slovo. Je to myšleno obrazně. Být středem pozornosti za každou cenu. Je ochotna porušit i morální pravidla. Riskovat. Je to jako droga. Vzrušující hra. Svádět a být sváděna těmi nejnepředstavitelnějšími lidmi. Kdo přistoupí na její hru, má štěstí. Kdo ne, je nenáviděnej. Nezastaví se před ničím a před nikým. Zadanej, ženatej, učitel? Žádnej problém. Nemá ve zvyku svádět nezadaný ucha. Tam není adrenalin. Všimne si toho někdo? Je to tak vzrušující hra! Kdyby se to dozvěděli drahé polovičky těch „chudáčků“ co nejspíš hledají ve vztahu rozptýlení, asi by jí zabily. O to je to napínavější. Nevadí jí, že tím může ublížit. U nikoho. Jen u jednoho. Blízké osoby v obou směrech. Občas pocítí výčitky svědomí. A když už, tak pořádně. V tu chvíli není bezcitná, jak někteří tvrdí. Ale to přejde. Jako všechno. Za chvíli se z ní zase stává bezcitná mrcha. Flirtuje možná až nedovolenými způsoby. Nebo je to dovolený? V lásce možná, ale ve flirtu pro zábavu? Při jízdě autem si schválně vyhrnovat sukni skoro až ke krku? Když na zadním sedadle sedí její sestra a v autě za nimi zákonitá manželka této oběti spolu s jeho nevlastními dětmi? Taková holka je zlá. Bezcitná a bezohledná. A hlavně nepoučitelná. Copak už si nevzpomíná, co se stalo?
Nevinná hra se trochu vymkla a přerostla v něco zakázaného. Na první schůzce se jí to možná zdálo krásné, vždyť si přeci jen povídali a vedli se za ruce. A jak to všechno změnila jedna pusa. Jeden polibek. Sice jí pak ještě nějakej pátek poletovalo v břiše pár motýlků, ale ze sebevědomý „děvy“ se stala stydlivá puťka. Na další schůzce nervózní, stydlivá pipka, co se skoro bojí říct svůj názor! Ale v smskách měla zase sebevědomí na rozdávání! Na poslední schůzce se přemáhala snad ve všem. Dnešní lidé neumějí říct „ne“, ani kdybyste jim nabízeli mátovou zmrzlinu - jen aby vás neurazili. Zvlášť tahle přecitlivělá, bezcitná mrcha. A pak se trápí. Kdybych mohla, nafackovala bych jí. Normální člověk se z chyb poučí. Proto je děláme. Ona ne. Rok jí trvalo, než se s tím vypořádala a mohla se chovat normálně. Copak už si to nepamatuje? Jak se utápěla v depresích? Nemohla se na něj podívat, ani na něj promluvit a přitom se musela snažit, aby si nikdo ničeho nevšiml.
Nepamatuje si na Silvestra, ze kterého měla hrůzu? A když se konečně uvolnila, začala se stydět? A když si myslela, že všechno zvládá, přišly hory. Nabita strachem, že se historie bude opakovat, ale i dojmem, že má přece všechno pod kontrolou - tak se nemůže nic stát! Jak jí štval, když nebyla středem jeho pozornosti! A jak jí štvalo, když jeho pozornost upoutala! Lichotilo jí to, ale nechtěla si to přiznat a hlavou jí vířila spousta myšlenek. Co si o sobě ten hajzl myslí? Strašně jí lichotilo, kdy jí fotil, ale nemohla to dát přece najevo, za prvé to dělají všichni a za druhý nemohla dopustit, aby se jí to vymklo z rukou! Ale ke konci týdne to už nevydržela. Když odjela její „ochránkyně“, brečela snad hodinu v kuse. Vymklo se jí to z rukou. Měla panický strach. Neovladatelný, jaký nikdy nepoznala. Strach z toho, co udělá. Věděla nebo si to alespoň myslela, že on ví, proč brečí. O to větší měla strach. Nikdo to nedokáže pochopit. Je mi jí líto. Tý bezcitný, provokativní mrchy! Má co si zasloužila. Nebo ne? Ne. Nikdo si nezaslouží, aby měl z něčeho panický strach. A zvlášť ne z někoho. Ani ona ne. Ale zdálo se jí, jako by pochopil, že to asi přehnal. Strach ustoupil, ale nezmizel.
Po návratu z hor jí bylo od její „ochránkyně“ navrhnuto, že by bylo dobrý, kdyby se s tím strachem něco dělalo, jelikož by mohl přerůst v panický. Psycholožka. Celou neděli o tom přemýšlela, i když věděla, co udělá. Odpoledne se se svojí „ochránkyní“ domluvila, že jí objedná. Večer se strach zase ukázal a řekl tím, že udělala správně. Bála se, že ho někde potká! V hlavě jí vířily vzpomínky na minulý rok. To má za to. Je to trest. Každý dostane jen takový trest, který unese. A ona našla způsob. Vzala sešit v pevných deskách a začala psát. Od začátku až do konce. Všechno. Detaily. Vyrojilo se tolik vzpomínek. Musela znova prožít to, na co se bála jenom pomyslet. Ale zvládla to. Neohlížela se na to, že jí je to nepříjemné. Uzavřela tím další kapitolu života. Za týden to zvládla. Popsala skoro 100 stránek. Možná víc. Rok života. Kdyby to neudělala, nevydržela by další 3 týdny čekat na psycholožku. Už jí vlastně nepotřebovala.
Zjistila, že abychom mohli něco zapomenout, musíme si to napřed zapamatovat. Přesto k psycholožce šla. „Nezůstávej s ním sama. Snaž se ho neprovokovat.“ A taky zjistila, že celou dobu nebyla ani tak naštvaná na něj, jako na sebe.
Člověk by řekl, že se ta hloupá husa poučila. Za pár měsíců se situace začíná opakovat. Nevinná hra. Už je tu zase. Ze začátku se snaží. Vlastně pořád. Ale ne vždy se to daří. Občas podlehne. Čemu vlastně? Touze po vzrušení? Jeho očím? Chce riskovat? Tohle je, holčičko, tvrdej hazard! Nenápadné flirtování, náhodné dotyky. Asi tak náhodné, jako že po neděli je pondělí. Cítí při tom vzrušení. Není schopna se s ním bavit normálně. V hlavě jí běží předešlý rok. Neúspěšně se brání komplimentům. Kdo by taky odolal, když mu opačný pohlaví složí kompliment? Nikdo. A zvlášť ne zmatená puberťačka. A pořádně zmatená. Jeden den si jí všímá, pak jí ignoruje. Je tohle normální? Kdo to má vydržet! Přitom vlastně nic nechce. Jen hrát tu rozehranou hru. A bavit se úplně normálně. Jako kamarádi. Tak strašně ji potěší náhodný dotek, když zjistí, že se na ni dívá...
Porušovala všechno, co si slíbila. Ale ostatní to dodržovali za ni. Jeden úmyslně. Byla ráda, i když tušila, že to nedělá jen kvůli ní. Ale taky. Moc jí pomohl. Další to dělala neúmyslně. Nenáviděla je za to. Ale věděla, že to je lepší. Tak strašně se snažila! Sní si svoje sny, to ano, ale NIKDY by nechtěla, aby se vyplnily. NIKDY. Nechápu, kde bere tu jistotu, ale ví, že on už se o nic nepokusí. Že by z ní jednou měl někdo respekt? Skoro celej život se bála ona jeho. Že by se teď bál on jí? Ne. Možná toho, co by následovalo. Ale kdyby se to někdo dozvěděl, rozpoutala by 3. světovou. Přesto by byla ochotna to v nejhorším případě udělat. Teď může začít s přátelstvím. Nebo ne? Přes psaní by byla schopná říct cokoliv. Komukoliv. Ale nikdy by se ve skutečnosti nezeptala na to, na co je schopná se zeptat přes smsky. Proč je to vždycky něco, do čeho jí nic není? Nebo je?
Je to tak zvědavá, bezcitná, vztahovačná, paranoidní, přecitlivělá, namyšlená, žárlivá holka! Vtipná, se smyslem pro humor. Ráda naslouchá ostatním a radí. Občas možná i inteligentní. Nesnáším ji za to, jak se neumí ovládat, ale je mi jí líto a mám ji ráda. Měla by si dát hlavně pozor na lidi, co v ní vzbudí lítost a ona pak udělá všechno, protože jí jich je líto.