Moje sestra, já a Zdeněk...

Mám 2 starší sestry , pro mě to neni moc nejlepší, protože už mě nebaví poslouchat ty jejich připomínky.
Jednoho dne jsem se strašně pohádala s mým nejlepším kamarádem, bylo to pro mě strašně těžké se s tím vyrovnat, že už spolu asi nikdy nepromluvíme, že se na sebe nepodíváme, že se nikdy spolu už nezasmějem, nekouknem spolu na film. Avšak doufala jsem, že holka, co tuhle rozepři způsobila, se bude snažit mu to vysvětlit a i když ta holka patří mezi mé velice dobré přátele, nesnažila se vůbec, tohle ji nikdy neodpustím...
Ubíhaly dny a mě to začlo připadat, jako kdybych už byla na dně svého pohárku štěstí, nic se mi nedařilo, byla jsem pořád naštvaná, prostě jsem neměla proč žít... Objevil se však jeden kluk, kterého jsem v té době moc neznala a moc jsme si ani nepsali a ani nerozuměli. Překvapil mě však, dokázal mě dostat z této male krize z mého nejlepšího kamaráda.
Ten kluk, co mi pomohl, je teďka mojim novým nejlepsim kamarádem, poznala jsem, že nemusí být ani hezký, ale pro mě je teď hlavní, co má v sobě, protože když je kluk hezký a je to hajzl, je to horší, než když je kluk ne moc pěkný, ale ma dobre srdíčko...
Další den jsem však spala u své ségry v pokoji, a tak jsme si tak povídaly o klukách, jací jsou to někdy prevíti a došly jsme právě k tomu klukovi, který mi pomohl; ségra, protože je to její spolužák, věděla, co je zač, ale já si pořád myslím svoje a i když ona ho nenávidí, on ji miluje... Taky mi ten kluk řekl, že když má problem, jde za svou sestrou a taky řekl, proč za ní nejdu já - v tu chvíli jsem si uvědomila, že moje segra je segra na baterky, ona je dobra, ale jenom když se ji výjimečně chce. Kdyby ona za mnou přišla, že se s někým pohádala a že ji to strašně mrzí a chtěla by to vrátit zpět, pomohla bych jí, ale kdybych se stejným příběhem přišla já, tak ona řekne - neotravuj a vyřeš si to sama.
Tak jediným člověkem, který mi pomohl, byl právě ten kluk Zdeněk, a za to mu tady z celého mého srdce DĚKUJU :o)