Vzpomínka na Šárku

Dne 19. května 2007 to bylo rok co odešla milovaná kobylka Šárka. Bylo ji tehdy 22 let a nikdo kdo ji znal na ni nikdy nezapomene.
V mém srdci si Šaruška našla své místečko a to hlavně svou povahou a tím moudrým „kukučem“. Nezapomenu na den, kdy jsem na ni poprvé jela. Chovala se ke mně jako klisna k hříběti. Nezkoušela mě nikde setřást, prostě učila mě a já byla to malé rozverné hříbátko, které potřebovalo zkrotit a ukázat co a jak. Vážně je pravda, že nejlíp naučí kůň a život. J
Je to rok, co Šarinka není mezi námi a já na ni vzpomínám, sedím na studni, vedle Božích muk, kde jsem ji dala za nás kytičku. Vzpomínám a po tvářích mi stéká slza po slze. Ty vzpomínky. Tolik to bolí.
Mé vzpomínky začínají v době kdy jsem začala na Bludičce. Ty dny, vyjížďky, chvíle strávené v její společnosti. Ty vymetené roští, roztrhané trička, ale pořád ten pocit, že ona dobře ví co dělá a já ji prostě musím ukázat že se na ni jen nevezu. Ty roky utíkaly a Šarinka mě opravdu „vychovávala k obrazu svému“. Jak dokázala být tvrdohlavá a zároveň přesně věděla co chce. Dívám se do dáli, mé vzpomínky se podobají mráčkům, plují po modré obloze … Stejně jako jsme já a Šárka proplouvaly životem. Dny plné radosti ale i dny méně radostné, šedé … Tím si musí projít každý, aby pak mohl vzpomínat jen na to hezké.
Já taky vzpomínám jen na to hezké. Šarinka každé ráno totiž vítala s hlavou vystrčenou ze dveří stáje a čekala na mňamku, pohlazení z lásky. Když jdu kolem stáje, a nikdo tam nevystrkuje hlavu s tím uličnickým kukučem, je mi najednou tak smutno.
Šaruška si u nás prožila ten nejkrásnější život, o kterém si mnoho koní může nechat jen zdát. Dala nádherná hříbata a byla zakladatelkou našeho chovu. Dokázala to, čím se zaryla do našich srdcí tak hluboko, že není možné, aby na ni někdo zapomněl.
Mé slzy osušil vánek, tak lehký, jako by mi je chtěla utřít Šárka. Jako by mi chtěla říct ať nepláču, že je stále s námi a navždy zůstane. Tahle kobylka mi toho dala strašně moc do života a za to ti Šaruško strašně moc děkuji!