*:- do tmy volám, že jsem tady taky sám

Dnešní svět je plný technologií. Trh je přesycen všemožnou elektronikou, nejnovějšími softwary, hardwary a bůh ví čím ším. Lidé v tomto odvětví nacházejí nový druh zábavy. Ale je to dobře či špatně?
V dnešní době přijde malý klučina ze školy a první co doma udělá je, že zapne počítač. Nepřijde za maminkou povyprávět jí co za ten den prožil, ale uzavře se do svého imaginárního světa. Samozřejmě, že nové informační technologie nám dávají možnost poznávat spoustu věcí, ale nic se nemá přehánět. Strávit u počítače 20 hodin denně, bez mobilního telefonu nevycházet z domu - to už je nadmíru. Většina lidí si myslí, že člověk může být závislý na alkoholu, drogách a jen podobných věcech, ale opak je pravdou. Závislost si člověk může vyvinout na imaginárním příteli z chatu, na posílání sms či na tzv "paření" her na počítači. Je se divím, že pro takovéto lidi ještě nebyli zřízeny léčebny. Měli by sanatoria někde v horách nebo na nějaké samotě, nejlíp beze všech vymožeností moderního světa. Svítili by svíčkami, vodu by si ohřívali nad ohněm, poznávali přírodu a učili by se s lidma komunikovat nejen prostřednictvím obrazovky monitoru! Motná by se sami podivili jaké jim to dělá problémy. Ve svém elektronickém světě se cítí obklopeni přáteli, kteří se skrývají pod roztodivnými anonymními přezdívkami. Cítí se v proudu dění a uplně přestávají vnímat realitu okolního světa. Pod svojí vlastní přezdívkou si připadají svobodní, volní a nedotknutelní.
Ale cožpak tohle opravdu potřebujeme? Cožpak se lidé bez toho nedokázali skoro devatenáct století obejít? Neměli bychom se uzavíra do sebe, popřípadě vytvořit si závislost na neživém objektu, který je pouhým zprostředkovatelem. Cožpak neni mnohem lepší lidi poznávat osobně, něco s nimi zažít - než se doma posadit před počítač a tam si udělat svůj svět. A není to samozřejmě jenom počítač. Například mobilní telefon - někteří z nás si už bez něj připadjí jako bez nějaké důležité části těla. Za kredit utrácíje měsíčně nepřeberné množství peněz a stejně mají pocit, že vlastně s nikým pořádně nebyli. Copak stačí kamarádovi napsat sms, či zavolat, když chci zjistit jak se má? Může někomu z nás stačit pouhá představa lidí pod těmi jmény v adresáři? Osobní kontakt - to je oč tu běží. Byl, je a bude snad nejdůležitějším ze všeho!
Pokrok jde sice kupředu,ale my by jsme měli zůstat především lidmi. Lidmi co si najdou čas pro druhé a né lidmi co utíkají před svými problémy jinam.